Počet zvířat v ZOO: 57

Giboni

Gibboni jsou proti kočkodanovitým jen malou čeledí, která bývala dříve řazena do společné skupiny s lidoopy. Gibboni mají skutečně více společných znaků s lidoopy než s vlastními opicemi. Jako lidoopi mají také zakrnělý ocas. Na pažích jim rostou chlupy od ramene dolů k lokti, na předloktí obráceně, od ruky nahoru k lokti. Přední končetiny mají delší než zadní, také hrudník mají širší než ostatní opice a rovněž tak i prsní kost, na kterou nasedají žebra. Gibboni a lidoopi nemají lícní torby. Proti ostatním opicím mají však gibboni a lidoopi větší mozek. Lidoopi ještě o trochu větší než gibboni. Posledním znakem je zkrácená páteř, která má méně hrudních a bederních obratlů.
A kterými znaky se tedy liší? Všichni gibboni jsou mnohem menší než lidoopi. Dosahují nejvýš váhy 10 kg. Na zadku mají malé sedací mozoly, které se u žádného lidoopa nevyvinuly.
Kdybychom mohli nazvat koruny stromů živlem, pak by mohl být gibbon označován jako tvor nejlépe přizpůsobený k pohybu v tomto živlu. Hlavním orgánem pohybu gibbonů jsou ruce. Jako háčky se gibbon zavěšuje prsty na větve a v závěsu doslova kráčí s naprostou jistotou korunami stromů. Ani sebe-delší vzdálenost nečiní gibbonovi žádné obtíže. Jednou rukou se prostě rozhoupe a s úžasnou lehkostí skočí až na desetimetrovou vzdálenost. Zadních nohou při svých pohybech téměř vůbec nepoužívá.
Na zemi se gibboni pohybují dost obratně, ovšem na rozdíl od ostatních opic jen ve vzpřímeném postoji na nohou. Došlapují na celou plochu chodidla, dlouhýma rukama udržují rovnováhu a často se jimi opírají o zem jako berlami. Tento způsob pohybu se velmi podobá lidské chůzi. I nohy v kolenou má gibbon podobně jako člověk téměř nataženy. Ostatní i lidoopi mají kolena při vzpřímeném postoji vždycky trochu pokrčena. Lidoopi však chodí po zadních jen výjimečně a na rozdíl od gibbonů se pohybují na zemi většinou po čtyřech. Opravdu rozkošná je podívaná na zvolna kráčejícího gibbona, který svou nejistou chůzí připomíná hodně malé děcko.
Gibboni ani lidoopi neumějí plavat, a spadnou-li do vody, utopí se. Ostatní zvířata kromě stepních tvorů, kteří nikdy v životě nepřijdou do styku s vodou umějí plavat ihned bez jakéhokoli učení.
Rovněž i ostatní opice začnou ihned plavat, hodíme-li je do vody. Gibboni se však vody doslova bojí. Chtějí-li se napít, strčí ruku do vody a nechávají si ji po kapkách skapávat do úst. Ostatně gibboni vodu ani příliš nepotřebují, protože se živí většinou šťavnatým ovocem a rostlinnými výhonky.
Domovem gibbonů jsou indomalajské pralesy. Gibboni nežijí jako jiné opice v tlupách, ale jen v párech. Samec se samicí a s několika mláďaty obývají svůj okrsek. Aby mu jej jiní gibboni neobsadili, ozývá se samec daleko slyšitelným voláním, kterým ostatním zájemcům oznamuje, že tuto část pralesa obývá jeho rodina.
Na sklonku dne chodí rodina spát. Obvykle si jednotlivá zvířata vyhledávají nějakou vidlici větví, na kterou se pevně přichytí a spí. S východem slunce jsou všichni na nohou a vycházejí za potravou.
Mláďata gibbonů dospívají pomalu. Zcela dospělá jsou v osmém až devátém roce. Proto se samice potuluje pralesem vždy s několika mláďaty různého věku. Narozené mládě nosí matka na boku.
Největším druhem gibbonů je gibbon siamang (Symphalangus syndactylus), který se pozná podle srostlého druhého a třetího prstu ruky.
V zoologických zahradách bývá gibbon lar (Hylobates lar), nazývaný také gibbon běloruký. Jeho vlastí je Barma, Siam a Sundské ostrovy. Zbarven je podle toho, kde žije. Některý je tmavý, jiný úplně světlý. Zcela spolehlivě ho poznáme podle bílého proužku, který lemuje tmavý obličej.
Systematika gibbonů je velmi složitá a záleží na názoru, zda jsou některé druhy považovány za zeměpisné rasy nebo skutečně druhy. Dnes kromě gibbona lara rozeznáváme ještě gibbona černého (Hylobates concolor), gibbona stříbrného (Hylobates moloch) a gibbona hu1oka (Hylobates hoolock). Jejich zbarvení je velmi proměnlivé, a proto nejspolehlivější znaky musíme hledat na kostře. Způsobem života se jednotlivé druhy od sebe téměř neliší.
V posledních letech bylo dosaženo velkých chovatelských úspěchů u gibbonů v zoologických zahradách. Téměř všechny jmenované druhy se podařilo rozmnožit a tím do značné míry rozhojnit naše znalosti o těchto zvířatech.
Gibboni jsou velmi hluční, a zejména ráno, při východu slunce, a večer, když slunce zapadá, ozývají se pronikavým, daleko slyšitelným hlasem. Špulí při tom ústa do rourky. Také při cestování lesem se vzájemně dorozumívají křikem. Na zem se gibboni odvažují jen neradi. Jejich pravým domovem jsou koruny stromů. Jako většina savců i gibboni mají svá území, z nichž se jen neradi vzdalují. Lnou tedy pevně k domovu.


Giboni webkamera online

Pokud budete mít štěstí, můžete na live kameře zahlédnout gibony.


Váš hlas: Žádná Průměr: 4.2 (6 votes)


Přidat komentář  | 11634x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google