Safari Zoo

Jediné dva druhy hrochů žijí pouze v Africe. Tato svérázná a nápadná zvířata zná jistě každý. Mají zavalitá a lysá těla, přizpůsobená životu ve vodě, velkou, hranatou hlavu a čtyřprsté končetiny, opatřené mezi prsty plovací blánou. V době starších čtvrtohor žili hroši i v Evropě. Svědčí o tom nálezy jejich kostí. Podle bible žili kdysi i v Palestině, kde ovšem už dávno nejsou.

Hrošík liberský (Choeropsis liberiensis) je z obou hrochů méně známý. Od hrocha oboj živelného se liší hlavně velikostí. Není tak obrovitý. Měří s krátkým, 17 cm dlouhým ocasem asi 180 cm. Váží nejvýš 4 q. Není také tak odkázán na vodu a způsobem života připomíná spíš vepře než hrocha. Nesdružuje se do stád, nýbrž žije samotářsky nebo v párech.
Zbarven bývá hnědě nebo břidlicově šedě. Jen tváře, hrdlo a břicho jsou narůžovělé. Hrošík leze do vody jen proto, aby se vykoupal. Je-li pronásledován, nehledá spásu ve vodě, nýbrž v lese. Živí se mladými výhonky rostlin, lesními plody i kulturními rostlinami. Na plantážích napáchá značné škody.
vysoko. Často přebíhá velké vzdálenosti a mnohdy přeplouvá i řeky. Samice vrhá obyčejně jen jedno mládě.

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je už mnohem větší. Váží 28 až 30 q. Není příliš vysoký, neboť má krátké nohy. V kohoutku měří jen 1,5 m, bývá však až 4,5 m dlouhý, z čehož na ocas připadá asi půl metru. Nohy jsou krátké, ale protože nesou takovou váhu, jsou velmi silné. V bahnité půdě vláčívá hroch břicho skoro po zemi. Na každé noze má hroch čtyři prsty, oba krajní jsou poměrně lépe vyvinuty než u ostatních sudokopytníků. O jeho přizpůsobení k životu ve vodě svědčí mnoho tělesných znaků: krátké plovací blány mezi prsty, zaoblený tvar těla, uzavíratelné krátké boltce a nosní otvory. Oči a nozdry jsou na samém vrcholu hlavy a kromě toho ještě vyvýšeny nad úroveň okolní kůže. Hroch tak může vystrčit z vody jen nozdry a oči, pozorovat okolí a dýchat, aniž je jeho tělo vidět.
Barva téměř lysé kůže je dost proměnlivá. Nejčastěji však bývá hroch sedavý. Chrup se skládá ze 40 zubů. Oba prostřední, mezerou oddělené řezáky jsou velmi dlouhé. Špičáky v dolní čelisti vyrůstají v obrovské kly, někdy i s kořeny až 70 cm dlouhé a 4 kg těžké. Horní špičáky jsou slabší a směřují dolů. Jsou jako u prasat trojboké, podélně rýhované a na špičce šikmo zkosené. Tyto zuby se nám v celé své obrovitosti objeví, když hroch otevře dokořán svou strašnou tlamu. V zoologických zahradách udivuje každého otevřená hroší tlama, do níž návštěvníci s oblibou házejí různá vhodná i nevhodná sousta.
Hlas hrochů, který je daleko slyšitelný, je podobný chrochtání. Mocným dojmem působí hroší zívání. Otevřou přitom tlamu do neuvěřitelného úhlu a ukáží veliké bělostné tesáky vzbuzující respekt.
Kde hroši nejsou znepokojováni, odpočívají nebo spí na malých ostrůvcích a na písčinách uprostřed řeky. Navečer, často ještě za světla, opouštějí hroši řeku a ubírají se na zem, aby se pásli. Někdy je vábí jen trávník, ale jindy zase políčko.
Hroch dospívá pohlavně v druhém nebo v třetím roce, tělesně však roste ještě dlouho potom, takže rodící samice nemusí být zároveň i tělesně vyspělá.
Mláďata se rodí ve vodě a ihned, jakmile opustí matčino tělo, pudově pohybují rychle zadníma nohama, aby se dostala na hladinu a mohla se nadechnout.

Hroch webkamera online