Počet zvířat v ZOO: 57

Kolibříci

Kolibříci patří k nejmenším ptákům světa, ti skutečně nejmenší dosahují velikosti čmeláka, největší velikosti vlny. Jejich pravlastí je zcela jistě Jižní Amerika, po sblížení severoamerického a jihoamerického kontinentu však pronikli i do Severní Ameriky, a to až na Aljašku. Osídlení obou těchto kontinentů způsobilo obrovskou tvarovou rozmanitost kolibříků, a to ze¬jména ve tvaru zobáku. Některé druhy jej mají delší než tělo, jiné ohnutý dolů, další nahoru - jeho tvar je závislý na tvaru květů, které ptáci navštěvují. Sají z nich nektar zcela mimořádně utvářeným jazykem. Ten je nápadně dlouhý, jeho opěrná kost jazylka obtáčí celou lebku až na čelo podobně jako u datlů a dá se vysunout daleko před zobák. Špička jazyka se na konci vidličnatě dělí do dvou rohovitých rourek, které pokračují jako zužující se jemné kanálky až k jeho bázi. Při ponoření jazyka do nektaru se tekutina sama nasaje do rourek a pak je přitištěním kořene jazyka k patru vytlačována a stéká přímo do žaludku. Na špičce jazyka jsou chuťové buňky (pouze kolibříci a kystráčkové je mají na špičce, ostatní druhy při kořeni), které kolibříka informují o kvalitě nektaru. Pokud je např. zkvašený, kolibřík jej prudkými pohyby hlavy vytřepe z jazykových rourek. Nektar je vlastně snadno stravitelný roztok cukrů, který se v žaludku téměř nezdrží a putuje hned do střev. Ve voleti se pak hromadí pouze živočišná potrava. Kromě potravy obsahující cukry musí totiž kolibříci přijímat i potravu bohatou na bílkoviny, kterou jim zajišťují drobní bezobratlí (hmyz, pavoučci, jiní malí členovci), sbíraní ze dna květních kalichů, lovení v letu, a třeba dokonce i obratně vybíraní z pavoucích sítí. V zažívacím ústrojí kolibříků chybějí slepá střeva. Mnozí kolibříci při sání nektaru také opylují určité rostliny. Tomuto jevu se odborně říká ornilofilie. Dříve se zoologové domnívali, že kolibříci dávají přednost červeným květům, později však zjistili, že nejdůležitější je tvar květů. Upřednostňují vodorovně položené květy, navíc samozřejmě ty s nejsladším nektarem; vůně jim nepomáhá, ornitofilní rostliny totiž nevoní. Kolibříci si na¬víc přesně pamatují, který květ už navštívili, a vědí, kdy se k němu znovu vrátit, až se v něm vytvoří nový nektar. Návštěvy květů jsou spojeny i s mimořádnou letovou dovedností. Kolibříci létají vířivým letem, který umožňuje velká pohyblivost ramenního kloubu a obrovská frekvence pohybu křídla. Stavba přední končetiny je mezi ptáky zcela ojedinělá. Kosti ramení a loketní jsou zkrácené, naopak se velmi pro¬dloužila ruční část křidla. Stejně lak prodloužených je 10 ručních letek (ramenní část má pouze šest zkrácených letek). U kolibříků je vztah mezi velikostí těla a délkou křídla vyjádřen poměrem 1:6, což naznačuje výjimečný vývoj křídla. U jiných živočichů zvětšování těla odpovídá třetí mocnině délky přední nebo zadní končetiny. Jinými slovy - pokud by kolibřík měl velikost labutě, musel by mít křídlo dlouhé přes deset metrů. Kolibříci dosáhli v letu vrcholu dokonalosti. Žádný jiný pták není totiž schopen stát v letu na místě, létat dopředu i dozadu, prudce nahoru i střemhlav dolů. Letky v křídle se nenatáčejí jako u jiných ptáků, ale jsou pevně spojeny, takže pracují jako jediné pero. Při stání na místě opisují špičky letek ležatou osmičku, při pomalém letu vpřed šikmou elipsu, při rychlém letu stojatou elipsu a při letu vzad se křídla pohybují nad tělem a jejich špičky opisují téměř vodorovnou elipsu. S rychlostí letu souvisí i mohutnost létacích svalů, upínajících se na obrovskou plochu hřebene prsní kosti, která je v poměru k velikosti těla největší v celé ptačí říši. Počet úderů křídly se u kolibříků pohybuje zhruba od 20 do 200 za vteřinu, takovou frekvencí dokáže létat jen hmyz. Při letu vpřed dosahují kolibříci rychlosti kolem 90 km/h, jejich maximální rychlost je ještě mnohem vyšší. Na rozdíl od dlouhých křídel jsou nožky kolibříků slabé a kraťoučké, slouží jen k sezení na větvích, v žádném případě však ne k chůzi po zemi. Velice charakteristické je kovově lesklé, duhově se třpytící peří kolibříků. Není způsobeno množstvím barevných pigmentů v perech, nýbrž fyzikálními jevy způsobenými strukturou pera. Na paprscích per se vytvořily jemné ploténky, ve kterých dochází k interferenci světla (jeho rozložení) na barvy, jako to vidíme např. na olejové skvrně na vodě. Světlo se navíc odráží od jemných zrníček tmavých melaninů, takže se barva kolibříka mění s úhlem po¬hledu. Samice se ve zbarvení od samce často lak liší, že partneři byli někdy pokládáni za rozdílné druhy. S prudkostí letu i nepatrnou velikostí souvisejí i mimořádné energetické nároky kolibříků. Aby stačili zásobit svá drobná, ale nesmírně výkonná tělíčka, musí většina z nich sníst denně tolik potravy, kolik činí polovina jejich hmotnosti. Látková výměna kolibříků je nejméně stokrát větší než u člověka. Ten vydrží s energií jedné kostky cukru (90 Kj) asi 10 minut, s metabolismem kolibříka by mu však stačila jen na osm sekund. S jejich látkovou výměnou by tedy musel denně sníst 11 000 kostek cukru denně, jen aby přežil. Kolibříci mají ale i další přizpůsobení: spotřebují na gram své tělesné hmotnosti nejvíce kyslíku ze všech obratlovců, mají v krvi větší množství červených krvinek, dopravujících kyslík ke všem důležitým orgánům, než jiní ptáci, a také jejich srdce je relativně největší v celé živočišné říši. Zcela mimořádné je však další přizpůsobení: dokážou při zhoršeném počasí, chladu a nedostatku potravy reagoval na tyto skutečnosti snížením tělesné teploty až na 8-12 °C, zatímco se jejich normální tělesná teplota pohybuje kolem 41 až 42 °C. Při zvyšování teploty se tělo kolibříka zahřívá o 1-1,5 °C za minutu a počet dechů se zvýší až na 273 za minulu. Zajímavé je i to, že samice sedící na vejcích či mláďatech do takového stavu strnulosti ne-upadají, protože vejce by nevydržela tak dlouhé pod-chlazení. Proto v době hnízdění klesá teplota sedících samic jen na 32 °C. Kolibříci mají velmi rádi vodu, často se koupou a pijí (třeba jen z kapek rosy), protože jim zřejmě samotný, příliš koncentrovaný květní nektar k úhradě vody nestačí.
Kolibříci patří k velice nesnášenlivým a agresivním ptákům, každý z nich, a to jak samci, tak i samice obsazují svá vlastní teritoria, ze kterých jiného kolibříka nemilosrdně vyhánějí. Obě pohlaví mají své okrsky; aby se každý jedinec uživil, musí mít ve svém teritoriu asi 7000 květů. Samčí okrsky jsou však větší a zasahují do teritorií několika samic. V době loku, který se odehrává většinou dvakrát až třikrát ročně, však musí jít nesnášenlivost stranou. Sameček se dvoří samičce v jejím teritoriu a ta téměř okamžitě začíná stavět hnízdo. Tok je doplňován zpěvem, spíše neumělým, různými instrumentálními zvuky, např. vibrací ručních letek, hvízdavými či vrčivými zvuky rýdovacích per, i nesmírně zajímavými svatebními lety, při nichž oba partneři v dokonalé shodě vykreslují ve vzduchu neuvěřitelné obrazce. Jeho součástí je i krmení samce samicí, což je naprosto opačné než u jiných ptáků. Po páření se sameček z okrsku vytratí a samice dostává hnízdo. To je velmi elastické, může se roztahovat a dá se říci, že doslova roste s mláďaty. Samička pak vysedí dvě bílá vajíčka (podle druhu sedí 14-21 dní), která patří vzhledem k tělesné hmotnosti kolibříků k největším v ptačí říši, a sama také vychová potomky. Malí kolibříci se líhnou s krátkým rovným zobáčkem a jsou na matce zcela závislí. Protože se na svých slabých nožkách nemohou pohybovat, opouštějí hnízdo teprve tehdy, když jsou zcela letu schopná a téměř soběstačná. To trvá v průměru 22-23, někdy ale i 30 dní. Jejich matka je dokrmuje asi 5-10 dní, pak se již o potravu musí postarat sami. Mnoho druhů hnízdí celoročně, a tak mohou odchovat i více pokolení za rok. V přírodě žije 338 druhů kolibříků. Pro svůj krásný vzhled a malou velikost byly v minulém století každoročně dováženy tisíce kožek kolibříků jako ceněné dekorativní zboží do módních salonů Londýna, Paříže i dalších měst, aby zdobily jako šperky či umělé květy dámské garderoby.
I proto na některých místech kolibříci téměř vymizeli, jinde jsou však dosud hojní.


Kolibříci
Kolibříci webkamera online

Napajedlo pro kolibříky v Ekvádorském pralese. Bývá zde téměř po celou dobu hodně živo.


Váš hlas: Žádná Průměr: 4.8 (25 votes)


Přidat komentář  | 19650x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google