Koně
Kůň domácí má pro člověka ze všech domácích zvířat význam největší. Je to také jeden z nejstarších pomocníků lidí. Máme věrohodné zprávy o tom, že Číňané a Indové znali koně už v době vlády císaře Fo-Hi, okolo roku 3468 před n. 1. Je velmi pravděpodobné, že získali svého domácího koně ochočením koně Převalského, o němž se domníváme, že byl tehdy v Asii hojně rozšířen. Ještě dnes připomínají domácí koně v severní Číně některými vlastnostmi „převalily“. Divoký kůň převalského je blízký příbuzný domestikovaných koní. Stáda těchto koní žila kdysi na planinách Mongolska. Dnes zůstalo na celém světě jen několik stovek těchto zvířat a jsou chovány v zoogických zahradách. O zachování tohoto koně má velkou zásluhu pražská ZOO.
Asijské bojovné kmeny podnikaly na těchto koních nájezdy nejen do různých krajů Asie, ale i do Evropy. Kostry koní avarských bojovníků, vykopané v okolí Bratislavy, jeví nápadnou podobnost s kostrou koně Převalského.
Rozlišujeme tři základní plemena koní, těžká (shireský kůň), lehká (arabský kůň), a poníky (shetlandský poník). Těžká plemena se používají k práci, lehká k jezdectví a dostihům.

