Počet zvířat v ZOO: 57

Koza

Kozy jsou statná zvířata na nevysokých nohou. Vyvýšená lebka nese u obou pohlaví rohy. Ty jsou kroužkované, většinou obloukovité, ale také stočené nebo zakroucené. Pod ocasem mívají kozy dvě pachové žlázy. Meziprstní žlázy většině koz chybějí. Na hlavě mají mnohé z nich dlouhý klínovitý vous, známou „kozí bradu“. Nos je celý porostlý srstí. Mulec tedy kozy nemají. Všechny divoké kozy jsou zvířata horská.

Koza domácí (Capra hircus) není potomkem jednoho druhu kozy divoké, nýbrž druhů několika. Mezi její předky patří především vymřelá koza keltská (Capra prisca) a koza bezoárová. Člověk vypěstoval na dvacet plemen koz, aby získal jednak dobré dojnice, jednak zvířata jatečná, poskytující maso a kůži. Dobré dojnice dávají ročně 500 až 900 litrů mléka. Některá ušlechtilá plemena, například bezrohá bílá koza sánská, dokonce 1400 litrů! Váha ušlechtilých koz chovaných pro maso se pohybuje od 30 do 66 kg. Na trh bývá ročně dodáno velké množství kůzlat. Jsou i plemena, která nahrazují ovce a dávají dobrou srst na výrobu příze. Koza angorská poskytuje dokonce velmi cennou vlnu. Pěstuje se zejména v tureckých horách. Malá, jen 60 cm vysoká koza kašmírská a koza čínská je známá svou dlouhou, vlnitou srstí.
V naší vlasti nepěstujeme nikde tolik koz jako v některých jižnějších zemích. V hornatých krajích tam vyhánějí lidé kozy denně na pastvu. Jinde žijí stáda koz po celé jaro a léto venku pod širým nebem. Celý den šplhají po stráních i na místech zdánlivě nepřístupných. V některých stádech jsem tam viděl kozy nejrůznějších typů: strakaté, bílé, rezavé, černé, chlupaté i krátkosrsté. I ve tvaru rohů je velká rozmanitost. Většina koz má rohy dlouhé, ohnuté dozadu. Jiné zas mají rohy šroubovitě stočené. Na pastvě dávají kozy přednost listí stromů a keřů před trávou. Proto jsou na jihu velkým nebezpečím pro lesy. Tam, kde se rozmohla pastva koz ve velkém, hynuly lesy. Proto na některých ohrožených místech dochází k zákazu pastvy koz.

Koza bezoárová (Capra aegagrus) má ze stran smáčknuté, zpředu ostrohranné rohy, které vytvářejí souměrný, dozadu stočený oblouk. Dosahují délky až 110 cm a mívají 10 až 12 příčných prstenců (návalků). V těle je tato koza větší než koza domácí. Dorostlý kozel je dlouhý 1,5 m a v kohoutku 95 cm vysoký. Zbarvena je červenošedě, po stranách těla pískově žlutě. Na hřbetě má ostře vyhraněný, dozadu se zužující černý pás. Krk je od těla oddělen širokým tmavým pásem. Obě pohlaví mají hustou kozí bradu. Koza bezoárová obývá některé ostrovy východního Středomoří, Malou Asii až po Kavkaz, jižní Turkménii a Turkestán, Balúčistán, Irán, Afghánistán a západní Indii.

Koza šrouborohá (Capra falconeri) je stejně velká jako koza bezoárová. V létě je světle hnědá. Srst na horní části hlavy a na končetinách je kratší. V zimě je světlejší a také hustší. Od ostatních koz se liší svéráznými, šroubovitě stočenými rohy, které tvoří jeden a půl až tři závity.
Jednotlivé zeměpisné rasy kozy šrouborohé se liší způsobem stáčení rohů.
Koza šrouborohá žije v Turkestánu, v Uzbekistánu, v Afghánistánu a v Kašmíru. Drží se na lesnatých svazích hor v kamenitých terénech. V místech, kde lesy nejsou, obývá doliny uprostřed horských masívů.


Koza webkamera online

Webavá kamera zoo. Zde můžete vidět chov domácích koz.


Váš hlas: Žádná Průměr: 3.8 (6 votes)


Přidat komentář  | 10781x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google