Počet zvířat v ZOO: 57
warning: Parameter 1 to theme_webcams_webcam() expected to be a reference, value given in /www/izoo.eu/izoo.eu/includes/theme.inc on line 656.

Lama

Jediná skupina mozolochodců se zachovala v jihoamerických horách. Jsou to lamy.
Lamy jsou mnohem menší než velbloudi. Liší se od nich hlavně tím, že nemají hrb. Připomínají je však tělesnými znaky, a zejména výrazem hlavy. Nohy jsou stavěny podobně jako nohy velbloudů, ale nenašlapují na rohovíte široké chodidlo, nýbrž na samé konečky kopýtek, které se podobají nehtům.
Všechny lamy obývají náhorní planiny Kordiller. V krajinách kolem rovníku žijí dokonce 4000 až 5000 m vysoko. V horách nejjižnější části Jižní Ameriky sestupují níže a obývají i široké patagonské roviny. Z toho vyplývá, že jim lépe vyhovují studené krajiny.
Známe celkem dva divoce žijící druhy lam a dvě formy zdomácnělé.

Lama huanako (Lama guanicoe) neboli huanaco je v kohoutku asi 1,15 m vysoká, v temeni hlavy, posazené na dlouhém krku, až 1,80 m. Dlouhá bývá kolem 2,25 m a váží od 60 do 75 kg. Je asi tak velká jako náš jelen. Samice je o něco menší. Lama je zbarvena špinavě rudohnědě, na břiše a na vnitřních stranách nohou je bělavá. Čelo, hřbet nosu a okolí oka jsou nejtmavší, téměř černé.
Na zadních nohou má huanako podlouhlé kožní žlázy. Jejich výměšek sice člověk čichem nevnímá, ale pro život zvířat je jistě důležitý, neboť lamy si jím označují svůj okrsek a vzájemně se podle jeho pachu vyhledávají. Dosti dlouhá, ale řídká a nepříliš jemná srst chrání tělo před horským chladem.
Lama huanako je typický savec jihoamerických hor, ale vyskytuje se jen na území Kordiller od Ohňové země po jižní Peru. Ještě před padesáti lety žila na mnohých místech severní a střední Argentiny, ale lovci ji tam už skoro vyhubili. Dnes nežije už nikde hojně. Před úplným vyhubením ji snad chrání jen to, že žije vysoko v horách, v samé blízkosti ledovců a kamenitých sutí, kam se člověk dostane jen náhodou. Kromě toho je to zvíře neobyčejně bystré, které se spoléhá na svůj výtečný zrak. Vedoucí samec neustále pozoruje okolí. Když se jeho stádo pase, stojí opodál a bedlivě je střeží. Také sluch mají lamy výborný, ale čich už nemají tak dokonalý.
Lamy jsou ustavičně ve střehu. V kamenitých horských končinách dovedou obratně a rychle utíkat. Jejich stáda nejsou však nijak početná. I v přírodovědeckých pojednáních se obyčejně popisují skupiny o deseti kusech. Nechybějí však ani zmínky o stádech čítajících až několik set kusů.
Doba říje probíhá u lam stejně bouřlivě jako u velbloudů. Ani rozhořčené boje samců při ní nechybějí. Po jedenáctiměsíční březosti vrhá samice jediné vidoucí a srstí porostlé mládě.
Mnohá velká zvířata, která nemají v přírodě dost přirozených nepřátel a zacházejí přirozenou smrtí, vyhledávají před blížící se smrtí určitá místa, kde v tichosti zajdou.
Lama krotká (Lama glama) je domácí forma lamy huanaco. Je větší než lama divoká. (Téměř vždy bývají domestikovaná zvířata větší než jejich divocí předkové.) Lama krotká má také pestřejší zbarvení. Bývá hnědá, černohnědá, načervenalá, strakatá i čistě bílá. Má poněkud jemnější a delší srst, a proto jí domorodci nepodkládají pod náklad plstěné sedlo, jak se to dělá u jiných nákladních zvířat.
Ač jsou lamy daleko útlejší než jiní zvířecí nosiči břemen, jako třeba koně, velbloudi, osli atd., staly se nepostradatelnými pracovními zvířaty ná-horních planin v Peru a v Bolívii. Lama unese nejvýš 50 kg a pro dlouhé a rychlé pochody se nehodí. Za den ujde asi 10 km, nejvíce však 20 km. Aby se jejich používání vyplatilo, sestavují se z nich celé karavany. Břemena však nosí jen samci.
K dalšímu druhu divokých lam patří lama vikuňa (Lama vicugna). Je menší a útlejší než lama krotká, o něco větší než náš srnec. Zbarvena je plavě žlutohnědě. Vnitřní strana končetin a břicho přecházejí z hnědá do běla.
Vikuňa má velmi jemnou srst, která se na prsou prodlužuje a tvoří chomáč (vlajku) čistě bílé srsti, někdy přes 20 cm dlouhý. Tento chomáč prý ve větru vlaje jako skutečná vlajka. Srst poskytuje velmi cennou vlnu. Nejhodnotnější vlna je právě z oné vlajky. Z jedné vikuni se jí ovšem mnoho nezíská, protože to jsou zvířata poměrně malá.
Ve své knize o lamách píše Krum-biegel, že dosavadní představy, které jsme měli o vzhledu vikuň podle vyobrazení v Brehmově Životě zvířat, jsou mylné. Také zoologů, kteří vi-kuňu znají, je málo.
Ve svém domově, ve vysokých horách jižního Ecuadoru, v Peru a v Bolívii, je stále vzácnější. V zoologických zahradách ji nelze chovat, protože je velmi citlivá na podnebí. Vikuni se nejraději zdržují v travnatých místech, poněvadž mají citlivá a jemná kopýtka. Kamenitým plochám se vyhýbají. Spatříme je obyčejně v dálce na horských rovinách nebo na oblých svazích. Pohybují se v malých skupinách o šesti až osmi kusech pod vedením statného samce. Samice s mláďaty se sdružují do menších stád, a když mladí samci dospívají, samice je od sebe odhánějí. Tak se často stává, že v některých stádech jsou jen samice, v jiných jen samci. V takových společenstvech není pak žádné zvíře vůdcem; každé se musí starat o svou bezpečnost samo. Dostat se ke stádu je pro obezřelost těchto zvířat téměř nemožné.
Vikuni se loví nejen pro vlnu a kožešinu, ale i pro chutné maso. Proto jich tolik ubylo. Ještě před sto lety se vyskytovaly v končinách mnohem jižnějších než dnes.

Podobně jako z lamy huanako se vypěstovala lama krotká, byla i z lamy vikuni vypěstována všem známá lama alpaka (Lama pacos). Dříve se mělo za to, že alpaka vznikla křížením lamy krotké s vikuňou. Někteří zoologové se zas domnívali, že alpaka je domácí forma lamy huanako. Podle nejnovějších studií se však domníváme, že pramátí alpaky je vikuňa. Také domestikovaná alpaka je urostlejší než její divoký předek.
Lama alpaka
Již u vikuni jsme podotkli, že má sice velmi cennou srst, ale že jí dává člověku velmi málo. Pěstitelé proto vhodným výběrem vypěstovali alpaky porostlé po celém těle (kromě obličeje) hustou a dlouhou srstí černě nebo bíle zbarvenou. Jsou však i alpaky strakaté.
V některých místech, jako třeba v okolí Puny v jižním Peru, alpaky hojně pěstují. Chovají je ve velkých stádech, která se pasou v horách, až na hranici rostlinného pokryvu.
Alpaka je užitečná vlnou a masem. Proto se člověk pokoušel pěstovat ji i mimo Jižní Ameriku,v Evropě, v Severní Americe a v Austrálii. Ale všechny pokusy selhaly. Jako soumara se alpaky nepoužívá.

Safari zoo webkamera lama alpaka.



http://www.izoo.euSafari Zoo


Přidat komentář  | 10960x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google

ok


ok