Lemuři
Podivné slovo lemuři pochází od latinského slova lemures, což byly u starých Římanů zlí duchové zemřelých. Na jejich usmíření se začátkem května slavily dokonce svátky, takzvané Lemurie. Římané totiž věřili, že lemurové žijí v krbech a dívají se z plamenů na živé lidi. Tím je zhruba vysvětleno, proč bylo toto jméno dáno podivným madagaskarským poloopicím. Jejich noční život, naříkavé hlasy a jistě i žlutě nebo červeně svítící oči připomněly bjevitelům tuto starořímskou pověru.
Lemurové jsou vývojově velmi starou skupinou, která se udržela do dnešní doby jedině tím, že ostrov Madagaskar, původně součást africké pevniny, se od Afriky odtrhl a izoloval. Tím se nám zachovali lemuři, kteří měli kdysi mnohem větší rozšíření, ale v konkurenci s ostatními savci všude jinde vymřeli. Lemuři jsou ovšem jen malým zbytkem kdysi hojně rozšířené skupiny. I na Madagaskaru nacházíme zbytky některých vymřelých druhů. Zmiňme se aspoň o největším lemurovi, jaký kdy žil. Byl to maki obrovský (Megaladapis), dosahující velikosti osla. Proti němu jsou dnešní lemuři opravdovými trpaslíky.
Typickým zástupcem madagaskarských poloopic je lemur vari (Lemur variegatus). Je to krásné zvíře, jehož jemná srst tvoří po stranách hlavy jakési licousy. Náleží mezi největší poloopice. Je přes metr dlouhý, ovšem i s huňatým ocasem, který sám má přes půl metru délky.
Vari žije v neprostupných pralesích s hustým podrostem. Ve dne obyčejně spí v nějaké stromové dutině stočen do klubíčka. Za soumraku pak vychází na lov. Ve větvích se pohybuje pomalu, ale jistě a lehce. Živí se hlavně sladkými plody. Nejraději požírá banány. Zcela jinak se však chová, spatří-li lezoucího brouka nebo kobylku. Zastaví se a prudkým skokem kořist uchvátí. Stejně se chová, nalezne-li v hnízdě ptáčata nebo vejce. Pro změnu si občas lapí i drobného savce.
Lemurové i některé jiné poloopice mají zajímavě utvářené končetiny. Jakmile totiž lemur pokrčí loket nebo koleno, sevřou mu zvláště upravené šlachy samočinně prsty. Lemurům tedy stačí jen pokrčit se na větvi a mohou klidně spát, protože šlacha jim udržuje prsty sevřené. Nemohou tedy spadnout. Podobné zařízení mají i ptáci, z nichž většina má na šlaše výstupky, které při sevření zapadnou do zvláštních žlábků a tím zabraňují, aby se prsty ve spánku rozevřely. Není to tedy žádný zvláštní tělocvičný výkon, když kanárek klidně spí na tenkém bidélku.
V zoologických zahradách bývá lemur katta (Lemur catta). Je menší než lemur vari. Bývá nejvýš 90 cm dlouhý. Tělo má šedé až rezavé. Nápadný je však jeho černý huňatý ocas ozdobený bílými proužky. Katta žije také na Madagaskaru a ani způsobem života se od lemura vari neliší.
Katty tvoří do určité míry výjimku mezi svými příbuznými. Jsou to totiž typická denní zvířata. Umějí sice dokonale šplhat, pohybují se však rády a velmi obratně i na zemi. Obdivuhodné jsou jejich skoky. Dovedou z místa vyskočit tři metry vysoko, odrazit se od stropu a dopadnout měkce na původní místo.
Pro svou pohybovou eleganci i pro krásné zbarvení jsou katty často chovány v zajetí. Zvlášť mladé katty velmi brzy zkrotnou a sledují pána jako pes. Na rozdíl od opic jsou mnohem čistotnější, nerozházejí vše, co jim přijde pod tlapy, a není tedy divu, že jsou často chovány i v domácnostech. Jedna věc však lidem na kattách stejně jako na všech poloopicích vadí. Mají totiž velmi charakteristický pach. Na pažích jsou u nich vyvinuty černě zbarvené žlázy, vybavené malým trnem. Tímto trnem i zuby se katty několikrát denně kartáčují a udržují tak v čistotě svůj krásný kožíšek, který si zároveň výměškem žláz parfumují.
Potrava katty je stejná jako u předešlého druhu. Podobně se i rozmnožují. Také v zajetí se už několikrát podařilo katty rozmnožit. Vrhají 2 až 3 mláďata po březivosti trvající necelých pět měsíců.
Facebook | 
Google