Počet zvířat v ZOO: 57

Los

Los evropský (Alces alces) je největší ze všech jelenovitých. Má výraznou, velkou a protáhlou hlavu, před očima zúženou. Tlama je široká, na konci uťatá, s přečnívajícím silným horním pyskem a s širokými nozdrami. Silný, krátký krk zdobí hříva a pod krkem je zvláštní kožovitý útvar. Tuhá srst je šedohnědá nebo černavá, nohy jsou vždy světlejší. Břišní chlupy směřují odzadu dopředu. Dospělý losi býk bývá výjimečně až 560 kg těžký a v kohoutku až 235 cm vysoký. Tedy mnohem víc než nejtěžší druhy jelenů.
Lopatovité paroží samců bývá někdy až 160 cm široké a až 20 kg těžké. Vzácně mívá až 30 výsad. Tvar lopat je značně proměnlivý. Některé sedí na krátkých bidlech, jiné na dlouhých. Někdy jsou ploché a rovné, jindy prohloubené a vyduté. Nejmohutnější paroží nasazuje los v 9. až ve 12. roce života; potom se stává zpátečníkem. Nasazuje totiž méně výsad, než měl předtím. Losice je o něco menší než býk. Nemá parohy, má užší kopyta a menší paspárky. Člověk zavinil, že losů v Evropě značně ubylo. U nás žili losi na příhodných místech ještě ve 13. a 14. století. Svědčí o tom nejen staré zápisy, ale i mnohé místní názvy, jako Losiny, Losice apod. Škoda že se toto pozoruhodné zvíře neudrželo v našich lesích až podnes! Ale i v ostatních zemích střední Evropy stihl losa podobný osud.
Ačkoli jelenovití většinou vynikají ladností a krásou, nelze to říci o losovi. Je sice mohutný, ale tělesně neforemný. Je zajímavé, že mezi losími rody s lopatovitým parožím se vyskytují jedinci, kteří lopaty nevytvářejí. Zůstávají vidláky a mohou parohy dále větvit. Mívají obyčejně jen dvanáct výsad. Kdysi je považovali za zvláštní druh. Takové paroží je jistě mnohem účelnější než těžké a široké paroží normální, které je losu spíš na obtíž než k prospěchu.
Staré kusy shazují parohy v listopadu a v prosinci, mladší v lednu a v únoru. Podle utváření parohů a podle menších tělesných odchylek (hlavně ve váze) bylo popsáno mnoho forem, ba i „druhů" losů.
Dnes pokládáme všechny losy za jediný druh, který vytváří několik zeměpisných ras: tři v oblasti Evropy a Asie a čtyři v Severní Americe.
Los žije nejraději tam, kde jsou řídké a smíšené lesy a kde je hodně vody, zvláště bažin s bujným rostlinstvem. Souvislé lesy nemá rád. Živí se hlavně vodními bylinami a travinami, mladými dřevinami a haluzemi. V létě tráví většinu dne v mělké vodě, aby se chladil a chránil před komáry.
Výskyt losů je do značné míry vázán na výšku sněhu. Místům, kde je sněhu mnoho, se los vyhýbá. Sněhová pokrývka 60 až 70 cm vysoká nutí již losy, aby se stáhli na místa s nižší sněhovou vrstvou.
Ačkoli hlavní losi potravou jsou vodní a bažinné rostliny, spásá los i větve stromů a keřů a loupá jejich kůru. Dělá to tak, že prudkým trhnutím odspoda obnaží velkou část kmene. Proto není divu, že velký stav losů znamená v lese i velké škody na stromech.
Los je povahou spíš samotář; zejména staří samci společnost nemilují. Přes léto žijí býci a krávy odděleně.
Říje začíná asi koncem srpna, ale i později, podle zeměpisné polohy a podnebí. V oné době samci nepříjemně páchnou a jejich maso je nepoživatelné. V říji samci málo žerou, zato však hodně pijí. Staří býci se obklopují několika samicemi. Mladí mívají jen jednu a mnohdy se v říji ani neuplatní. Říje se odehrává na otevřených místech a podobně jako u jelenů je provázena urputnými boji samců.
Doba březosti trvá 240 až 250 dnů. Od května do června vrhají losice mláďata přímo na zem. Mladé losice mívají jedno, staré krávy dvě až tři telátka. Po narození telata ještě asi dva dny leží a teprve pak se zdvihají na dlouhé nožky a pomalu následují matku.
Mladí losi jsou jednobarevní, stejně jako mláďata sobů. Skvrny nemají. Protože losice jsou příliš vysoké, sají losi telátka u ležících matek vleže nebo v kleče. Rostou jako z vody, a když je jim měsíc, běhají čiperně a začínají se pást.
Koncem roku se telata a staré losice shromažďují k stěhování. Samci jsou v zimě zvlášť. Svá stanoviště mění losi podle ročních dob. V zimě sestupují do rovin, v létě se ubírají do hor. Na Tajmyru putují na jaře z lesů daleko na sever do mechových tunder a s podzimem se vracejí do svých zimních stanovišť. Losi stěhování nemůžeme však srovnávat se známým putováním sobů.
Pohlavně dospívá los asi v půl třetím roce a dožívá se třiceti až čtyřiceti let, neukončí-li jeho život člověk, vlk, medvěd nebo ve východní Sibiři tygr.
Lidé se mnohokrát pokoušeli losa zdomácnit a používat ho k tahu saní nebo vozu. Jako domácí zvíře by byl los jistě cennější než sob, protože je silnější a rychlejší. Ale pokusy se celkem nezdařily, i když se někde dosáhlo značných úspěchů. Losi tahali náklady, v zajetí se i rozmnožovali, ale jejich chov byl obtížný, protože losi jsou opravdu velmi nároční na prostředí.
I ochočení losi milují vodu. Stává se, že los jedoucí v létě s potahem kolem vody znenadání odbočí z cesty a úprkem běží do vody. Zálibě v koupání a povalování v bahně jej nelze odnaučit. Pro obtíže s chovem je los celkem vzácně chován i v zoologických zahradách. A tak zůstává stále symbolem volného, nespoutaného života v divoké přírodě.


Los
Los webkamera online

Webkamera los evropský zachycuje losí krmeliště live.


Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (5 votes)


Přidat komentář  | 15002x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google