Medvěd hnědý
Medvěd hnědý (Ursus arctos) je nejznámějším představitelem medvědovitých. Říká se mu také medvěd brtník. Kdysi žil v celé Evropě, dnes však žije jen v Pyrenejích, na Balkáně, v Polsku a v Rusku. Obývá i Asii a Severní Ameriku.
V slovenských horách se zjistilo, že je tam dosud asi dvě stě kusů této nádherné, dnes už vymírající zvěře.
U medvěda brtníka se také potvrzuje takzvané Bergmannovo pravidlo, že se tělesná velikost téhož zvířecího druhu v celé oblasti směrem k rovníku zmenšuje. Proto dnes považujeme dřívější druhy medvědů jen za zeměpisné rasy. Příkladem by nám mohl být severoamerický grizzly, který byl uváděn jako zvláštní druh a dnes je pokládán za zeměpisnou rasu brtníka.
Nejmenší medvědi žijí v jižní Evropě a vážívají nejvýš 200 kg. V Asii se již vyskytují medvědi mnohem těžší. Kamčatský medvěd hnědý váží až 400 kg. Ale praví obři žijí na Aljašce. Na ostrově Kodiak sídlí medvěd kodiak (Ursus arctos middendorfi), který je přes tři metry dlouhý a váží až tisíc pět set kilogramů.
Medvěd brtník obývá husté a těžko přístupné lesy se skalisky. Svůj brloh mívá ve skalních dutinách a často i pod vyvrácenými stromy. Po západu slunce jej opouští a vydává se za potravou.
Živí se různými pupeny, oříšky, plody a houbami. Nepohrdne však ani hmyzem, slimáky, plazy a ptáky. Největší jeho pochoutkou je však med a prostě vše, co je sladké.
Na Aljašce se dokonce vyskytují medvědi, kteří obratně loví lososy. Větší zvířata však napadají jen výjimečně.
Zimu přečkává ve svém brlohu hlubokým spánkem. Ale není to pravý zimní spánek, jak jej známe třeba u sviště, nýbrž zcela normální spánek, při němž tělní teplota neklesá.
Ze svého brlohu vylézá medvěd v zimě jen někdy. Mnohdy najdeme medvědy úplně zaváté sněhem. Po celou tuto dobu, pro něho tak nepříznivou, tráví jen ze svých tělních tukových zásob. Na podzim se totiž každý medvěd pořádně vykrmí, aby se mu vytvořila mohutná podkožní vrstva tuku. Dříve se tvrdilo, že medvěd zimu přečkává pravým zimním spánkem. Je to ovšem omyl, poněvadž právě v zimě vrhá medvědice mláďata.
Doba páření probíhá u medvědů v dubnu a v květnu. Oplozené vajíčko se však jako u lasicovitých šelem začne vyvíjet až koncem léta. Celá prodloužená březost trvá tedy 8 až 9 měsíců.
V nejkrutějších zimních měsících od prosince do ledna vrhá medvědice v svém brlohu dvě až pět mláďat. Po narození jsou velmi nemotorná a proti matce úžasně malá. Nejsou větší než krysa a prvních pět týdnů jsou slepá. Matka je starostlivě chrání před zimou a přidržuje si je jednou tlapou v hustém kožichu. Medvíďata jsou totiž velmi zimomřivá.
V přírodě se celkem dobře pozná brloh, v němž je medvědice s mláďaty. Při pití vrní medvíďata tak hlasitě, že je už zdaleka slyšíme.
Teprve po čtyřech měsících, když začne v horách jaro, mohou medvíďata s matkou ven.
Mladí medvídci jsou rozkošná a hravá zvířátka. Neustále spolu dovádějí a ani matce nedají pokoj. Dorážejí na ni, koušou ji, škrábou ji do uší i do nosu. Ale medvědice je hodná máma a trpělivě snáší všechny rozmary svých dětí.
Hnědý kožíšek mladých medvídků je na krku ozdoben jakýmsi bílým límečkem, který tam vytváří světlejší srst. Je to prý vodítko pro medvědici, aby se jí v lesním šeru mládež neztratila.
Když medvědice vodí mláďata, bývá nebezpečná i člověku. Je to statečná matka, a zdá-li se jí, že jsou její děti ohroženy, ihned zaútočí. Medvěd má obrovskou sílu.
Nejbližším příbuzným brtníka je medvěd baribal ( Ursus americanus), známý též pod indiánským jménem muskva. Je menší než brtník, asi 1,5 m dlouhý a 1 m vysoký. Liší se od brtníka ještě leskle černou srstí, která na tlamě a na čele přechází do barvy plavožluté. Způsobem života se podobá brtníkovi. Žije jen v Severní Americe.
V zoologických zahradách se můžeme seznámit s jiným černým medvědem. Je to medvěd himalájský (Selenarctos thibetanus), žijící ve východní a v jihovýchodní Asii. Obývá oblast indických tropů, ale vystupuje až do výše několika tisíc metrů v Himálaji. Je rovněž menší než brtník a jen nejstatnější samci bývají tak velcí jako samice brtníka. Poznáme ho podle typické bílé skvrny na prsou ve tvaru písmene V.
Životem se od ostatních medvědů neliší. Živí se smíšenou potravou, převažuje však rostlinná. Největší lahůdkou mu je včelí med. Za ním by šplhal až do korun stromů nebo vyvracel pařezy. Zajetí snáší dobře.
Nejmenší z medvědovitých šelem je medvěd malajský (Helarctos malayanus). Je asi 70 cm vysoký a 1,30 m dlouhý. Má kratší, přiléhavější srst než ostatní medvědi a je celý černý, jen tlamu má zlatožlutou a na prsou oranžově žlutou skvrnu.
Žije v indomalajských tropech a živí se hlavně rostlinnou potravou, zejména palmovými výhonky a sladkým ovocem. Výborně šplhá, a dostane-li se do plantáží, napáchá tam mnoho škod. V zajetí jej hojně chovají pro jeho roztomilý vzhled. Ale nepodařilo se ho dosud rozmnožit.
Povahou se podobá ostatním medvědům. V mládí je krotký a hravý, v stáří dovede bez zjevné příčiny prudce zaútočit i na svého ošetřovatele. Ač není tak velký, může svými dlouhými drápy a silným chrupem způsobit vážné zranění.
Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus) žije v jihoamerických Andách. Je to malý medvěd připomínající v mnohém medvěda malajského. Bílý pruh probíhající od čenichu nad očima a druhý jdoucí pod okem přes obě tváře na hrdlo a hruď dodávají tomuto medvědovi zvláštní výraz a jsou příčinou jeho českého pojmenování. Bílá kresba hlavy je však hodně proměnlivá a může někdy zcela chybět.
K nejzajímavějším medvědům patří medvěd pyskatý (Melursus ursinus). Vypadá tak podivně, že si ho staří zoologové pletli s lenochodem. Má dlouhou černou srst. Výrazné jsou jeho dlouhé vytažitelné pysky, které jsou jako gumové.
Medvěd pyskatý se živí zajímavým způsobem. Pysky se pevně přisaje k sladkému plodu a vysává z něho šťávu. Dlouhými drápy rozhrabává i mraveniště a vyžírá vajíčka a kukly. Od ostatních medvědů se liší chrupem. Zuby má poměrně malé a v horní čelisti mu chybějí prostřední řezáky.
Ale mnohem překvapivější je to, že úřední statistiky uvádějí tohoto obyvatele Indie a Cejlonu jako nejnebezpečnější šelmu. V soupisech příčin úmrtí lidí je zapsáno, že nejvíc lidí má na svědomí medvěd pyskatý. Příčina se vysvětlila až po dlouhém pátrání. Medvěd pyskatý totiž neobyčejně tvrdě spí.
Facebook | 
Google