Počet zvířat v ZOO: 57

Ovce

Ovce se liší od koz tím, že mají předoční a meziprstní žlázy a ploché čelo. Příčně vrásčité rohy se stáčejí hlemýžďovitě dolů. Ocas není plochý a zespoda lysý, nýbrž obrostlý srstí. Ovce jej nosí svěšený dolů. Samci v době říje nepáchnou. Na bradě nemají vousy.
S kozami se do značné míry shodují způsobem života. Žijí také ve vysokých horách. Středem jejich rozšíření je Střední Asie, která je bohatá na různé druhy ovcí. Odtud se táhnou bydliště ovcí do jižní Asie, kde jeden druh sestupuje do nížin, až k moři. Jižní Evropa má jeden, Severní Amerika dva druhy divokých ovcí.
Člověk některé divoké ovce ochočil, pěstoval je ve velkém množství a zavedl jejich chov do všech dílů světa. Domácí ovce však nejsou tak bystré a obratné jako jejich divocí prarodiče, změnily se v tupá zvířata, odevzdaná svému osudu. Lidem však dávají nesmírný užitek.
Ovce se rozmnožují rychleji než kozy. Vrhají jedno až tři mláďata. Jehňata se brzy osamostatní a již v druhém roce života jsou pohlavně dospělá.

Ovce středoasijská (Ovis ammon) je největší ze všech divokých ovcí. Je až 2 m dlouhá a v kohoutku vždy přes metr vysoká. Velké kusy některých ras váží mnohdy až 180, výjimečně i 200 kg. Samice jsou o hodně menší a slabší. Staří samci vyhlížejí jako svalnatí atleti. Mají protaženou hlavu a krátký silný krk, který nikdy nenese vespod prodlouženou hřívu.
Ovce středoasijská je pozoruhodná obzvláště silnými rohy, zbrázděnými prstencovým žebrováním. Ohýbají se dozadu a stáčejí ven. U dospělých beranů tvoří obyčejně víc než jednu spirálu. Zvlášť silnými rohy se honosí rasa pamírská. Jsou 172 až 187 cm dlouhé a jejich obvod u kořene bývá 36 až 50 cm.
Letní srst je žlutohnědá. Po podzimním línání dostávají ovce černošedý kožich.
Říje probíhá v říjnu až v listopadu. Mláďata se rodí koncem dubna až začátkem května. Staré ovce vrhají mladé obyčejně dříve a mají často dvě jehňata. V prvních dnech se jehňátko pohybuje velmi nejisté, a proto s ním matka prodlévá v kamenitých místech, kde se jehně může snadno schovat a uniknout zrakům dravců i šelem.
Na některých horských hřebenech žije ještě mnoho těchto velkých ovcí. Například v západním Pamíru bývá ročně vykoupeno tisíce jejich kůží. Na jiných horách už byly ovce vybity, takže tam musily být znova vysazeny.
Jejich kůže nemá valnou cenu. Je tenká a má hrubou srst. Ani maso není zvlášť chutné. Největší význam pro lovce má tato ovce jako sportovní trofej. Její rohy mají značnou cenu námahu.

Ovce tlustorohá (Ovis canadensis - nivicola) je menší než ovce středoasijská. Od všech divokých ovcí se liší krátkou hlavou a neobyčejně silnými, úzce rohy. Dorostlí samci jsou až 190 cm dlouzí, v lopatkách asi metr vysocí a váži až 175 kg. Samice jsou slabší a mají tenčí, zašpičatělé rohy.
Srst je tmavohnědá, přední sírany nohou jsou skoro černé. Vnější a vnitřní strany končetin, skvrna na stehnech, brada a skvrna na hrdle jsou bílé. Jinak je zbarvení ovci tlustorohých dost proměnlivé, nikoli však podle ročních období, nýbrž po dle místa pobytu.
Ovce tlustorohé žijí ve Starém světě od Jeniseje až po Kamčatku. Dokud Asie tvořila se Severní Amerikou jednu pevninu, dostal se tento druh i do Nového světa, kde dnes obývá západní část Severní Ameriky až po Mexiko. Na americkém území však těchto ovcí hodně ubylo, jejich zbytky se uchovaly jen v několika rezervacích.
Ovce tlustorohé obývají nejnepřístupnější hory. Na rozdíl od ovcí středoasijských nevyhledávají ploché terény, nýbrž dávají přednost rozervaným skálám. Žijí podobně jako kozorožci.
Hlavním nepřítelem ovcí tlustorohých jsou vlci, někdy i medvědi nebo rosomáci. Jehňata často uchvacují pernatí dravci.

Člověk už dávno poznal, že by mu mohly být ovce k užitku, kdyby je ochočil a choval doma. Podařilo se mu to, a tak se postupně z člověka lovce stal člověk pastevec. Nelze přesně říci, kdy se poprvé podařilo ovce ochočit. Je však málo pravděpodobné, že naše ovce domácí (Ovis aries) vznikla jen z jediného druhu ovce divoké. Má asi prarodičů několik, uvážíme-li, kolik nejrůznějších plemen ovcí člověk chová. Domníváme se, že nejvíce plemen vypěstoval pro sebe člověk z ovce mufloní.
Jiná evropská plemena vznikla z muflona a plemena vnitroasijská asi z archara.
Především se zmíníme o ovci raerino, která se pěstuje hlavně pro neobyčejně jemnou vlnu. Jsou to velké, až 170 kg těžké ovce, které dávají ročně až 21 kg vlny. V některých zemích, zejména na ohromných nevyužitých stepích v Austrálii či v Rusku, chovají raerinky v obrovských stádech a získávají vlnu pro sebe i pro vývoz do celého světa.
Znamenitou kožešinu poskytuje ovce karakulská. Jsou to ovce malé a tmavošedé. Staré ovce nemají vlnu valné ceny. Vyrábějí se z ní jen koberce. Nejlepší vlnu mají jehňata hned po narození. Je lesklá, černá a hustě kadeřavá. Teprve stářím se narovnává a šedne.
U nás se nejlépe daří ovci, která se jmenuje slovensky černohubka. Je velmi otužilá a hodí se pro naše poměrně vlhké horské podnebí, které jí velmi svědčí.
Jinak se ovcím nejlépe daří právě v suchých, výše položených krajinách. Přílišné vlhko jim nesvědčí, protože podporuje šíření zhoubného parazita, motolice ovčí.


Ovce
Ovce webkamera online

Na této webkameře můžete vidět a slyšet každodenní život ovcí, jehňat.. Webová kamera ovcí vysílá denně hodin


Váš hlas: Žádná Průměr: 3.1 (7 votes)


Přidat komentář  | 14723x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google