Paviáni
Paviáni jsou největší zástupci čeledi kočkodanovitých. Tyto statné opice se snadno poznají podle výrazně protažené „psí" tlamy. Zejména samci mají mocně vyvinuté špičáky, které tvarem a délkou připomínají spíš špičáky šelem než opic.
Malé, hluboko zapadlé oči a mohutné nadočnicové oblouky dodávají paviánům zlostného a zamračeného vzhledu. Jejich silně vyvinuté sedací mozoly jsou u některých druhů velmi pestře zbarveny. Ocas je středně dlouhý a paviáni ho nosí tak, že kořenem stojí vždy šikmo vzhůru a zbytek visí volně dolů.
Na stromech se paviáni pohybují ze všech opic nejméně. Nejraději chodí po zemi. Našlapují všemi čtyřmi končetinami na celá chodidla. Na zadní nohy se stavějí jen výjimečně. Při běhu připomínají nemotorné psy. Běhají však velmi rychle. Výborně i šplhají, a ačkoli jsou zdánlivě neobratní, skáčou velmi jistě i po skálách.
Živí se hlavně cibulemi a hlízami, které si obratně vyhrabávají ze země. Sbírají a loví i různé drobné živočichy.
Mají pozoruhodnou schopnost pro vyhledávání vody. Objeví ji i tam, kde by ji člověk nikdy nehledal. K pramenu se pak dovedou obratně prohrabat. Domorodci v jižní Africe využívají této paviání schopnosti a vyhledávají vodu pomocí cvičených paviánů.
Paviáni jsou nejen statečná, ale i zlostná zvířata. I člověku se někdy postaví na odpor. Ohrožení paviáni výhružně blýskají svými silnými špičáky a dokážou zahnat i nejsilnějšího nepřítele. Proto mají nepřátel opravdu málo. Loví je jen levhart nebo někdy lev.
Zástupcem pravých paviánů je pavián pláštíkový (Papio hamadryas). Starého samce snadno poznáme podle masově červeného obličeje a hýžďové lysiny. Srst má žlutohnědou. Opravdovou samčí ozdobou jsou dlouhé světle šedé chlupy na ramenou a na hlavě. Vytvářejí nápadnou pláštěnku. Ocas je zakončen štětkou z delších chlupů. Samice není tak nápadná. Zbarvena je hnědavě. Roztomile vypadá narozené mládě. Rodičům se podobá jen svou protaženou tlamičkou. Drží-li se matčina břicha, ostře se odráží od hnědé matky svou černou srstí.
Paviáni pláštíkoví žijí na skálách v Etiopii, v Somálsku a v jižní Arábii. Pozorujeme-li je v přírodě, pochopíme význam jejich zbarvení. Šedohnědá srst téměř splývá s barvou skal.
Ve své vlasti žijí paviáni asi ve dvacetičlenných tlupách, které vede starý samec. Základním zákonem tlupy je naprostá poslušnost a úcta k vůdci. Jdou-li samice nebo mladší samci kolem vůdčího samce, musí ho pokaždé pozdravit. O tomto podivném pozdravu se můžete přesvědčit v pražské zoologické zahradě.
Na příhodných místech se paviání tlupy spojují ve větší společnosti. Bývá v nich sto padesát až tři sta zvířat. Tímto spolčováním se paviáni chrání před nepřítelem, který se nikdy neodváží napadnout tlupu tak velkou. Jsou-li paviáni ohroženi, ihned se postaví patnáct až dvacet dorostlých samců na obranu. Obyčejně již pohled na statná metrová zvířata, na jejich strašné zuby, které jsou děsivější než zuby levhartí, postačí, aby útočníka přešly všechny choutky.
Domorodců se paviáni vůbec nebojí a chodí se napájet z pramenů, z nichž si berou vodu i lidé.
Paviáni vrhají na lovce kameny a mrtvé nebo poraněné paviány ihned odnášejí
Největším nepřítelem všech paviánů je levhart. Znamenají pro něho nejlepší pochoutku. Jakmile se levhart objeví poblíž tlupy, vyhlašují paviání hlídky poplach. Ani levhart se však neodváží zaútočit na dospělého samce; plíží se nepozorovaně k nějakému mláděti a pak je uchvátí.
Pavián babuin (Papio papio) má ocas jako polovinu těla dlouhý a šedohnědou až žlutohnědou srst. Obličej a hýžďové lysiny jsou zbarveny tmavě. Je poměrně hojně rozšířen ve východní Africe.
Z ostatních paviánů je zajímavá dželada hnědá (Theropithecus gela-da). Tato velmi otužilá opice žije vysoko v etiopských horách. Srst má tmavohnědou a dlouhé chlupy na ramenou tvoří u samce jakousi pláštěnku. Na prsou mají dželady zvláštní červenou lysinu, která se v době rozmnožování zvětšuje. Ocas je na konci ozdoben střapcem z dlouhých žíňovitých chlupů.
Od všech předchozích druhů se nápadně liší takzvaní paviáni rýho1ící, kteří mají velmi zakrnělý, jen asi 5 cm dlouhý ocásek. Patří s lidoopy mezi největší opice. Samci váží až 50 kg a bývají i metr dlouzí. Mají nápadně zvrásněné a rýhované tváře podle zvláštního tvaru lícních kostí. Na mohutném těle mají svalnaté paže, v nichž mají neobyčejnou sílu. Mocným dojmem působí obrovská hlava samců, která je v poměru k tělu až neúměrně velká. Samice jsou vedle samců nápadně menší Domovem paviánů rýholících jsou pralesy, kde žijí v menších skupinách o deseti až třinácti členech, s vůdčím samcem v čele. Jako ostatní paviáni živí se hlavně plody, zrním, výhonky stromů a hmyzem.
Facebook | 
Google