Plameňáci
PLAMEŇÁCI (Phoenicop teriformes) jsou jedny z nejstarších známých skupin ptáků; fosilní zbytky současných rodů jsou známy již z oligocénu, před 30 miliony lety. Vnější vzhled všech druhů je obdobný a velmi nápadný. Jsou to velcí ptáci s neobyčejně dlouhým krkem a nohama vzhledem k celkem malému, oválnému tělu. Krk tvoří jen 17 obratlů, jejichž členění se rýsuje i pod peřím. Dlouhé nohy nemají až k tělu žádné opeření, umožňují tak nejen běh, ale i chůzi ve vodě hlubší, než v jaké se může pohybovat kterýkoliv jiný ptačí druh. Mezi prsty je kožovitá blána, což umožňuje plavání, u rodu Phoenicoparrus chybí zadní prst. Nejnápadnějším znakem na malé hlavě je silný a lomený zobák, po vnitřních okrajích čelistí lamelovaný, s vláskovitým pokryvem na lamelách. Plameňáci procházejí v mělké vodě s hlavou skloněnou dolů, často přešlapují na místě a nohama víří bahno i s živočichy. Zobák přitom mají hřbetní stranou dolů a rychle jím pohybují do stran. Štěrbinou mezi čelistmi procezují vodu (za sekundu vystříkne přefiltrovaná voda ze zobáku 3-4krát), přičemž pohyby jazyka vpřed a vzad fungují jako pumpa, vlásky při vytlačení vody zachytí drobné složky potravy a vedou je do jícnu. Uspořádání tohoto filtru je u každého druhu trochu jiné, takže druhy se mohou živit na stejných místech, aniž by si vzájemně konkurovaly. Společným znakem všech plameňáků je i barva opeření - bílá a růžová až krvavá, s černými letkami. Červenavé zbarvení je podmíněno karotenoidovými pigmenty, získávanými z řas v potravě pomocí jaterních enzymů. Toto zbarvení má bezprostřední význam pro vyvolání reprodukčních pochodů, a než byla jeho funkce poznána, nedařilo se plameňáky rozmnožovat v zajetí. Široká, k hrotu se zeštíhlující křídla umožňují plameňákům snadný let, krk je při něm natažený. Plameňáci obývají mělká jezera a laguny s vodou silně zásaditou až velmi slanou, stejně tak i horkou až téměř k bodu varu, snesitelnou jen pro málo živých tvorů. V těchto vodách žije pouze málo druhů živých organismů, především řasy, rozsivky a drobní bezobratlí. Těch je tu však nesmírně mnoho, takže představují pro plameňáky trvalou zásobu potravy. Přitom vnější podmínky mohou být velmi drsné, teploty od + 68 °C po -3 °C v noci, kdy v Andách ve výšce 3500-4500 m n. m. hladina jezer mimo dosah horkých pramenů zcela zamrzá. Specializace na prostředí pro jiné formy tak nepříznivé zřejmě umožnila plameňákům přežít obrovské časové období beze změn. Závažným konkurentem jsou ryby využívající plankton stejně jako plameňáci: pokud se změní chemismus vody" natolik, že umožňuje život ryb, je další existence plameňáků silně ohrožená.
Plameňáci jsou velmi společenští ptáci, pouze populace plameňáka růžového obývající Galapágy dává přednost hnízdění v malých skupinách 3-50 párů. Všechny další druhy žijí buď v druhových, nebo společných koloniích, které u plameňáka malého v Africe dosahují statisíců párů; kolonie na jezeře Magadi v Keni měla 1 100 000 párů. Tok je velmi výrazný, s několika typickými postoji partnerů proti sobě, a je synchronizován v celé kolonii. To je zřejmě důsledek nutnosti využít pro hnízdění maximálně vhodný slav prostředí, který v horkých pásmech nemusí trvat: příliš dlouho. Re kontaktům ptáků v hejnu slouží i časté hlasové projevy, používané v letu, v toku, při agresi nebo hledání potravy. Hnízda jsou kužely stavěné z bahna, o průměru při zemi 35-56 cm, na vrcholu 22-40 cm a výšce 30-45 cm. Rolem hnízda vznikne vyhrnutím hnízdního materiálu až 20 cm hluboký příkop. Maximální hustota je 5 hnízd/m2, samice snáší nejčastěji jediné bílé vejce. Mláďata jsou krmena sekretem ze zažívacího traktu rodičů podobně jako mláďata holubů. Úspěšnost hnízdění je velmi závislá na počasí a změnách slávu vody, nedojde. Řád plameňáci zahrnuje pouze jedinou čeleď se třemi rody střední a jižní Asii po Indický poloostrov, v Africe a Střední a Jižní Americe. Postavení plameňáků v systému ptáků není dosud uspokojivě dořešeno, různé znaky ukazují na vztahy k brodivým a vrubozobým, některé i k bahňákům.
PLAMEŇÁCI (PHOENICOPTERIFORMES) Velikost: 80-155 cm, 1,5-4,1 kg. Hlavní znaky: vysocí ptáci s neobyčejně dlouhýma nohama a krkem, nápadně šikmo dolů zakřiveným silným zobákem, drženým při procezování vody hrbení stranou dolů, opeření bílé s růžovou až karmínovou, Iři přední prsty spojeny malou plovací blánou. Obývají ve velkých koloniích mělké vody, na nichž se živí drobnými organismy. Hnízdění: nepravidelně během celého roku v kuželovitých hnízdech z bahna, mláďata krmivá.
Plamenek růžový (Phoenicoptenis ruber) Rozšíření: jižní Evropa, střední a jižní Asie, Afrika, Střední Amerika a sever Jižní Ameriky, Galapágy. Největší druh plameňáků, jehož mnohem intenzivněji červeně zbarvený středoamerický poddruh bývá někdy hodnocen jako samostatný druh. Populace z jednotlivých míst jsou schopny dlouhých přeletů, během noci až do 600 km. Ve Střední Americe je plameňák růžový nejvíce ohrožen průmyslovou těžbou soli, populace na Galapágách čítá pouhých 400-500 ptáků. Nejpočetnější je populace Starého světa, přes jeden milion ptáků, mimo trvalá hnízdiště stále zanikají a vznikají nová. Nejznámější z evropských kolonií je v Camargue v jižní Francii, další vznikly ve Španělsku, nově i na Sardinii. Na území ČR jsou ptáci občas zastiženi, většinou při invazním záletu větší skupiny.
Plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis).). Rozšíření: Jižní Amerika, od středního Peru do Ohňové země.Je nejpočetnějším z jihoamerických plameňáků.Hnízdí od nížin až do 4500 m n. m. a v Bolívii je známo hnízdění na ledovci pokrytém sedimenty. Celkový po¬čet se odhaduje na 200 000 jedinců.
Plameňák malý (Phoeni.conaias minor) Rozšíření: východní Afrika, izolované kolonie jsou i v jihozápadní a západní. Africe a v severozápadní Indii. Je nejpočetnějším z plameňáků, s populací patrně 4-6 milionů jedinců. Obrovské kolonie jsou zejména v oblasti východoafrické příkopové propadliny. Hnízdí většinou v době dešťů, hnízdní doba, úspěch a využívání jednotlivých hnízdišť jsou velmi závislé na stavu vody na nich.
Plamenali andský (Phoenicoparrus andinus) Rozšíření: Jižní Amerika od jižního Peru po severní Chile, obývá výlučně vysokohorská slaná jezera v Andách, mezi 2500-4950 m n. m. Potravou jsou téměř výhradně rozsivky rodu Surirella. Celková početnost je odhadována na 50 000 jedinců a patrně se snižuje. Zatím však druh nepatří mezi ohrožené, obdobně jako zhruba stejně početný plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi), žijící s ním.
Facebook | 
Google