Počet zvířat v ZOO: 57

Potkan

Potkan (Rattus norvegicus se rozšířil z východní Asie po celém světě. Ještě v 18. století se v mnoha evropských krajích vůbec nevyskytoval. K jeho rozšíření přispěla lodní a železniční doprava. Jako černí pasažéři dokážou potkani slézt v noci po lanech z lodi na pevninu, kde se pak dostanou za obilím do vagónů. Zanedlouho se pak objeví tam, kde dosud nikdy nežili.

Tak se dostal potkan lodí kolem roku 1732 do Anglie a roku 1775 do Severní Ameriky. Svou úžasnou rozmnožovací schopnosti doslova zaplavil každý svůj nový domov.
Nevíme přesně, odkud potkan pochází. Domníváme se však, že z oněch krajin, kde dosud žije volně, bez člověka, totiž z východní Asie. Tam žijí potkani dodnes v rozsáhlých bažinách, daleko od lidských sídlišť.
Historie nám podává mnoho důkazů o katastrofálních záplavách potkanů, proti nimž člověk marně bojoval. Na některých ostrovech se potkani rozmnožili tak katastrofálně, že člověka doslova vypudili.
Potkan neškodí jen tím, že sežere vše, na co přijde. Mnohem nebezpečnější je to, že se usazuje na nečistých, zdravotně závadných místech, jako jsou stoky, kanály, sklepy a smetiště, odkud se rozlézá do skladišť s potravinami, do lidských příbytků, do stájí a chlévů a přenáší tam zárodky nebezpečných chorob. Jednou z nich je i trichinóza, kterou způsobuje svalovec. V některých subtropických a tropických krajinách je potkan nepřímým přenášečem morové nákazy.
Je proto nutné bojovat proti potkanům již ze zdravotních důvodů, zvláště ve velkých městech. Každé větší město má několik stálých zaměstnanců, kteří se věnují soustavnému hubení potkanů. Není to čisté a záviděníhodné řemeslo, ale bez těchto lidí a bez zdravotních opatření by se potkani v městech brzy rozmnožili tak, že by jich tam bylo víc než lidí. A to by se také projevilo zvýšením počtu epidemií. Nejlépe se potkanů zbavíme kladením otrávených návnad V knihách se dočítáme o mnoha případech, kde přemnožení a hladoví potkani se vrhli i na větší zvířata, nebo dokonce na člověka.
Není důvodů, proč bychom těmto zprávám nevěřili. Kuřata, kachňata, králíci a slepice se často stávají oběťmi potkanů, kteří tak nadělají mnoho škod.
Potkani rádi žijí ve vlhkém prostředí. Břehy potoků, protékajících lidskými osadami, bývají protkány bludišti jejich nor. Není vzácností, že se potkani uchylují občas k způsobu života svých dávných předků a žijí daleko od lidí v bažinách zarostlých rákosím.
Rozmnožují se od dubna do září. Po dvaadvaceti až čtyřiadvaceti dnech březosti rodí samice čtyři až deset, někdy i více mláďat. Ta rychle dospívají a již v prvním roce života mohou mít vlastní potomstvo. Potkan obecný je dnes rozšířen po celém světě.
„Bílé krysy", kterých se používá v laboratořích, jsou albíni potkanů.

Krysa (Rattus rattus) bývá často zaměňována s potkanem. To, čemu lidé říkají krysa, bývá většinou potkan. Původně u nás žila totiž jen krysa, která byla potkanem téměř vytlačena, a tak staré označení přešlo na nové přistěhovalce.
Srovnáme-li způsob života potkana a krysy, je nám krysa přece jen milejší. Nežije v tak špinavém prostředí. Dává přednost vyšším polohám, a proto ji najdeme spíš na půdách než ve stokách a chlévech. I v potravě je vybíravější. S oblibou žere ovoce a dr. Jirsík ji úspěšně chytal na sušené švestky. Vlhké prostředí příliš nemiluje. Krysa je dlouhá 160-235 mm a ocas má delší než tělo. U nás se vyskytuje ve dvou barevných formách, z nichž nejčastější jsou krysy černé. V černých populacích se však tu a tam vyskytnou krysy šedohnědé.


Potkan webkamera online

Vyčkejte, potkan se určitě objeví..


Váš hlas: Žádná Průměr: 2.7 (12 votes)


Přidat komentář  | 7726x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google