Počet zvířat v ZOO: 57

Slon

Na celé zeměkouli žijí dnes jen dva druhy slonů: slon africký a slon indický. Oba se od sebe liší mnoha tělesnými znaky, takže každý z nich vytváří samostatný rod.

Slon africký (Loxodonta africana ) není tak známý jako slon indický, protože je pro obtížnější lov jen málokdy chován v zoologických zahradách nebo v cirkusech. Již v úvodu k chobotnatcům jsme řekli, že kly slona afrického jsou delší a těžší než kly slona indického. Srovnáváme-li oba slony, vidíme, že se liší i profilem těla. Slon africký má trochu kratší chobot, menší hlavu a na ní ploché čelo. Křivka temene a týlu hlavy ubíhá dozadu v mírném oblouku. Konec chobotu je opatřen dvěma prstovitými výběžky. Oba se mohou Slon africký je vyšší než-slon indický až 3,5 m vysoký. Nejnápadnějším odlišovacím znakem je velikost ušních boltců. Slon africký je má mnohem větší. Lemují hlavu jako velký límec. Boltec šestitunového slona váží asi 84 kg.
Slon africký obýval kdysi téměř celé lesnaté území Afriky.
Rozmnožovací schopnost slonů je poměrně malá. Odhaduje se, že v každém stádu je asi jen polovina pohlavně dospělých zvířat a z toho pouze tři pětiny samic. Roční přírůstek je asi 6 %. Je však nutno přihlédnout k tomu, že mnoho mladých slonů zahyne a že jen asi 80 % se dočká věku pohlavní zralosti. Dospělá samice mívá mládě průměrně každý čtvrtý rok.
Slon nemá v přírodě téměř žádné nepřátele. Ani velké šelmy se na něj neodváží. Jeho jediným smrtelným nepřítelem je člověk
Slon patří mezi tvory ničivé. Co nemůže sám pozřít, to zničí. Vytrhá, poláme a pošlape banánové stromy, cukrovou třtinu a vše, co je na polích. Zkouší i pevnost a odolnost obydlí, hlavně střech. Ale i stěny dovede prolomit čelem. Domorodec je vůči němu bezbranný. A tu se musí vláda ujmout člověka proti slonům. Musí slony učit šetrnému chování, musí jim ukázat právo člověka na ovládání přírody. Od toho je tu právě Elephants Control. Při přibližném odhadu počtu slonů stanoví se jejich nadpočetný přírůstek a ten se určí k odstřelu. Ale jen tam, kde slon žije vnejtěsnějším styku s člověkem a s jeho polní kulturou. Přibližně odhadnutý počet slonů k odstřelu se však málokdy dodrží
Slon rád vyhledává v bažinách mladé výhony papyrusu a rákosu. Srpovitě zahnutým chobotem je vytrhává i s kořeny, oklepá bahno, vrcholek rozžvýká a zbytek zahodí. Vytrhává i statné trsy a bahno z kořenů si střásá na záda. Je to obrana proti hmyzu a zároveň ochlazení, nedá-li slon přednost důkladnému pokropení vodou z chobotu. Proti tomu ovšem protestují kravské volavky, které v letu vypadají jako létající květy. Tito stálí průvodci slonů a buvolů v mokřinách chytají hmyz, který se na slonech usazuje, sedají zvířatům na hřbet, chodí kolem nich a sbírají živočichy, které sloni vytlačili z bahna. Za toto pohostinství slony bezpečně varují před nebezpečím. Spatří-li volavka něco podezřelého, prudce odlétá. Slon už ví, co to znamená. V okolí se objevilo něco nebezpečného.
Znalci africké zvířeny rozeznávají několik ras slona afrického. Ve východní Africe žije rasa se zašpičatělými boltci, označovaná jako Loxodonta africana oxyotis, v rozsáhlých lesích západní Afriky žije rasa s kulatými boltci, Loxodonta africana cyclotis. Ve francouzské rovníkové Africe žije ještě další forma malého slona, jehož systematické zařazení je nejasné. V jihoafrických rezervacích žije rasa Loxodonta africana africana.

Slon indický (Elephas maximus) je znám mnohem víc, neboť jej často vídáme v zoologických zahradách a v cirkusech. Bývá až 3 m vysoký a váží až 8000 kg. Jeho hlava je ve srovnání s tělem poměrně větší než hlava slona afrického. Kly však má malé, výjimečně jsou 160 cm dlouhé a váží 20 kg. Samicím kly často chybějí a rovněž samci je někdy nemají.
Profil hlavy a celého těla je poněkud odlišný. Slon indický má vysoké kolmé čelo, které nahoře končí dvěma mohutnými čelními hrbolky. Chobot je poměrně silný a dlouhý, takže slon jej musí při chůzi trochu stočit, aby jej nevláčel po zemi. Boltce nejsou příliš velké a mají trojúhelníkový tvar. Hřbet se svažuje pozvolna dozadu, kdežto prsa a břicho jsou zhruba v jedné rovině. Na zadních nohou má slon indický čtyři, na předních pět kopýtek. Je šedý a jen řídce porostlý štětinovitými chlupy. Často se hovoří a píše o bílých slonech, ale čistě bílí sloni ve skutečnosti nejsou. Jen někdy se objeví plavý nebo světle skvrnitý slon. To však stačí, aby ho domorodci pokládali za vládce ostatních slonů, nebo dokonce za obecně uctívaného slona posvátného.
Slon indický dělá dojem moudrého a rozvážného zvířete. Jeho tělesné rozměry jsou také víc sladěné a celý jeho tvar je ladnější než u slona afrického.
V předhistorické době sahala oblast rozšíření slona indického až ke Kavkazu a k Malé Asii. Dnes žije jen v Přední a v Zadní Indii jižně Himaláje, na Borneu (Kalimantanu), na Cejlonu a na Sumatře (Andalasu).
Z území obývaného slonem indickým jsou popsány tři rasy, které se od sebe liší velikostí a utvářením boltců. Stanovit dnes přesné znaky jednotlivých ras je velmi obtížné, neboť slony všude odjakživa chytali, ochočovali a i vypouštěli zas na jiných místech, daleko od jejich domovů. Tak došlo k značnému pomíchání ras a k setření některých charakteristických znaků vzniklých kdysi zeměpisnou odloučeností. Stejný případ máme i u našich evropských jelenů.
Slon indický žije hlavně v širých souvislých lesích, v nižších polohách i v horách. Mnohdy se dostává i na samé hřebeny hor. V mnoha rozsáhlých oblastech je však už vyhuben. Naštěstí je v jeho domově ještě hodně nepřístupných lesů, kde sloní stáda mohou žít v klidu. V Indii je nyní slon chráněn zákonem
Návštěvníci zoologických zahrad pozorují slony velmi rádi. Jak roztomile dovedou loudit o nějaký pamlsek! Naučí se v zajetí i mnoha kouskům, jako třeba hrát na foukací harmoniku. Cirkusové výstupy slonů svědčí o jejich vysoké duševní vyspělosti.


Slon webkamera online

Webkamera slonů v ZOO v Praze, Troja


Váš hlas: Žádná Průměr: 3.2 (22 votes)


Přidat komentář  | 15615x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google