Počet zvířat v ZOO: 57

Tapír

Tapíři se svým zavalitým tělem podobají vepřům. Ovšem příbuzní s nimi nijak nejsou, stejně jako nemají nic společného se slony, ačkoli jejich horní pysk je protažen v jakýsi měkký a pohyblivý chobůtek.
Vývojově patří k nejstarším savcům na naší Zemi. Od třetihor, kdy byli velmi hojnou skupinou, se zachovali v téměř nezměněné podobě až do dnešní doby. Kdysi žili tapíři také v Evropě, v Číně a v Severní Americe. V éře člověka žijí jen v Zadní Indii, na Sumatře, v Střední a v Jižní Americe.
Přední končetiny tapírů mají čtyři prsty. Hlavní funkci má třetí prst. Je také nejsilnější a má nejlépe vyvinuté kopýtko. Čtvrtý prst, obdoba lidského malíčku, je o něco výše než tři zbývající prsty a dotýká se země jen tehdy, když se zvíře pohybuje na měkké půdě. Zadní končetiny mají tři prsty. Prostřední prst je nejvíce vyvinut.
Na vnitřní straně předních končetin, těsně pod kloubem loketním, mají tapíři bezsrstý mozol, který odpovídá kaštánkům koní. Na chodidlech se jim vyvinul pružný mozolovitý nášlapek, jaký mají i sloni a nosorožci. Lebka je pozoruhodná svými nosními kostmi. Volně vyčnívají a zvedají se do výše. Jsou jistě oporou pohyblivého chobůtku. Podobně je tomu u nosorožců. U nich nasedají na prodloužené a zesílené nosní kosti známé nosorožší rohy. I tento znak dokazuje příbuznost obou skupin.
Chrup tapírů se skládá v každé polovině čelisti ze tří řezáků a z jednoho špičáku. V horní čelisti jsou čtyři zuby třenové, v dolní jen tři. V každé polovině čelisti jsou jen tři stoličky.
Mláďata tapírů jsou světle podélně pruhovaná a skvrnitá jako selata divokých prasat.
Tapír jihoamerický(Tapirus terrestris) je jednobarevně černohnědý nebo šedohnědý. Po straně hlavy, na prsou a na krku je poněkud světlejší. Žije v Jižní Americe od Mexika až po severní Argentinu. Na tomto úze mí rozeznávají přírodovědci čtyři zeměpisné rasy, které se od sebe liší velikostí a zbarvením. Barva srsti tapíra jihoamerického je značně proměnlivá. Má na to jistě vliv prostředí, v kterém zvíře žije. Také v zoologických zahradách vídáme tapíry, kteří se barvou odlišují od normálního typu. Jsou to třeba tapíři světle hnědí se světlejšími tvářemi.
Tapírův prodloužený pysk – chobot, je poměrně krátký; krátký je i pahýlovitý ocas.
Tapír jihoamerický je až 2 m dlouhý a asi 1 m vysoký. Samice jsou mnohem větší než samci. Dospělá zvířata mají v týle krátkou hřívu.
Tapír žije samotářsky nebo jen v malých skupinách. Miluje vodu, rád se koupe, plave, a proto ho nacházíme i v takových končinách, které jsou pravidelně zaplavovány. Po celý den se skrývá v hustých kravinách a vychází teprve za soumraku. V lesích má vyšlapané pěšinky, kterými pravidelně prochází. Jeho první zájem patří vodě a potravě. Zvečera se ve vodě vyvaluje a dovádí, jako by si v ní hrál.
Živí se jen rostlinnou potravou: listím stromů a keřů, plody i bylinami. Má-li nablízku pole nebo plantáže, navštěvuje je a pochutnává si i na kulturních rostlinách.
Obzvláště rád líže sůl.
Doba březosti trvá 392 až 404 dnů. Mládě je pěkně pruhované. Když je samice kojí, lehne si na bok, jako to dělávají prasnice. Ze smyslů tapírů je nejlépe vyvinut čich a sluch. Zrak příliš bystrý nemají.
Velkým nepřítelem tapírů v Jižní Americe je jaguár. Před ním se musí mít tapíři neustále na pozoru. Je-li tapír napaden, snaží se šelmy zbavit tím, že se prodírá hustým křovím, aby ji shodil, nebo se vrhne do vody. Tapír totiž nejen výborně plave, ale umí se také potápět. Někteří přírodovědci dokonce tvrdí, že tapír dokáže jít kus cesty pod vodou po dně, jako to dělají hroši. Pozorováním tapírů v zoologických zahradách se to potvrdilo. Přesto mnoho tapírů padne jaguárům za oběť. Kůže ulovených tapírů nese mnohdy stopy po jaguářích drápech. Není tedy divu, že jsou tapíři nesmírně obezřetní a že při sebemenším nebezpečí hned utíkají. Jsou-li však v úzkých, postaví se statečně na odpor. Zvlášť houževnatě se brání matky mláďat.
V Ekvádoru, Kolumbii a Peru žije tapír horský (Tapirus pinchacus). Nesestupuje prý pod hranici 3500 m n. m. Má mohutnou srst jako všichni savci ve vysokých horách. Je menší než tapír jihoamerický. Jeho výška v kohoutku nepřesahuje 80 cm. Indiáni ho velmi pronásledují pro chutné maso, takže v některých končinách se vyskytuje již jen velmi vzácně.
V zemích Střední Ameriky, v Qua-temale, v Nicaragui, v Panamě a v jižním Mexiku žijí ještě dva další druhy: Tapirus bairdi a Tapirus dowi. Kdysi je řadili pro zvláštnosti v kostře lebky do zvláštního rodu Tapirella.
V Siamu, na Malajském poloostrově a na ostrově Sumatře (Andalasu) žije tapír indický (Tapirus indicus). Způsobem života se příliš neliší od tapíra jihoamerického. Je však podstatně větší; 2,5 m dlouhý a asi 1 m vysoký. Někdy je až 1500 kg těžký. Má delší, dolů zahnutý chobot a silnější končetiny. Hříva mu chybí. Nápadné je jeho zbarvení. Hlava, krk, prsa a přední nohy jsou černé, střední část trupu je šedobílá. Zadní nohy a část zadku jsou stejně zbarveny jako předek. Toto trojdílné zbarvení je u divokých savců neobvyklé a těžko je lze nějak vysvětlit.
Domovem tapírů indických jsou rozsáhlé lesy nížin i hor. Pozvolna jich však ubývá a oblast jejich rozšíření se stále zmenšuje. V zoologických zahradách se objevují mnohem vzácněji než tapír jihoamerický.


Tapír webkamera online

Webkamera z Noah's Ark Zoo Farms', kde můžete sledovat tapíry živě.


Váš hlas: Žádná Průměr: 3.3 (24 votes)


Přidat komentář  | 12119x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google