Počet zvířat v ZOO: 57

Tuleň

Tuleňovité poznáme podle toho, že nemají ušní boltce. K životu ve vodě jsou uzpůsobeni ještě dokonaleji než lachtani. Zadní nohy směřují jen dozadu, a to i při pohybu na souši. Nohy jsou zcela porostlé chlupy a prsty opatřeny silnými drápy.
Tuleni tráví většinu života ve vodě. Jsou mistrnými plavci a umějí plavat v jakékoli poloze. Při plavání se často otáčejí kolem své osy nebo vyskakují celým tělem nad vodu. Odvažují se od pobřeží do moře až na 50 km daleko. Před bouří však spěchají na pevninu jako lachtani.
Tuleni ve vodě i spí. Stojíme-li tiše nad průzračným mořem, můžeme je spatřit, jak pod vodou vyspávají. Tělo při spánku zaujímá svislou polohu. Občas vypluje tuleň bez probuzení k hladině, vystrčí čenich, nadechne se a vydechne a znovu klesá pod hladinu.
Na souši je tuleň ještě neobratnější než lachtan. Zadní nohy mu nejsou nic platné, a tak jen nadskakuje natahováním a smršťováním těla. Na kluzkém sněhu a ledu však klouže tak rychle, že mu běžící člověk sotva stačí. Hlava na krátkém krku se může otáčet na všechny strany a i celý trup je nesmírně ohebný. Tuleni není nijak obtížné ležet předkem těla na hřbetu nebo zadkem na břiše. Tato pružnost mu pomáhá i při skocích z vody. Prudkým škubnutím zadku dovede vyskočit daleko na břeh. Zadní nohy má přitom sraženy k sobě.
Tuleni na rozdíl od lachtanů žijí hlavně na severní polokouli. Obývají nejen moře, ale i uzavřená jezera, jako je Bajkalské, Kaspické, Ladoga atd. Rozšířili se zejména v chladných mořích, která v zimě zamrzají. Jejich silná tuková vrstva je dokonale chrání před chladem. Zabraňuje totiž zbytečnému vyzařování tělesného tepla. Proto také nikdy nepozorujeme, že by sníh pod tuleněm roztával. V zimě, kdy moře zamrzá, udržují si tuleni v ledu otvory tím, že se jimi neustále vynořují a nedovolují, aby jim zamrzly. Těmito otvory nejen dýchají, ale i vylézají na souš. U dýchacích otvorů zdržují se také mláďata.
U tuleňů stejně jako u lachtanů se zjistila prodloužená březost. Samice tuleně je vlastně březí po celý rok a rodí obyčejně jen jedno mládě, zřídka dvě. Kojení trvá jen krátce; u některých tuleňů několik dní, nejvýš pak 3 až 6 týdnů. Tuleni se ozývají chraplavým štěkotem. Funí a kňučí jen tehdy, jsou-li rozzlobeni.
V přírodě mají mnoho nepřátel. Ve vodě je ohrožuje dravá velryba kosatka, žraloci a mrož. Na zemi je lapá lední medvěd. Ale nejhorším nepřítelem tuleně je člověk. Lovci tuleně zaskočí a pak je hromadně ubíjejí stejně krutě jako lachtany. Nejlepší lovci tuleňů jsou obyvatelé Grónska.
Lov jednotlivých tuleňů by nemohl jejich stav příliš ohrozit. Horší je masové vybíjení, jak je provádějí námořníci a řemeslní lovci. V důsledku tohoto nelidského postupu je tuleň na evropském pobřeží stále vzácnější. Z ulovených tuleňů se používá hlavně tuk, kůže a maso, které však není příliš chutné. Obyvatelé Grónska si šijí z tuleních kůží oděvy a boty, z kostí vyrábějí lopaty, hřebíky a různé jiné potřeby.

Tuleň obecný (Phoca vitulina) bývá až 1,8 m dlouhý. Zbarven je šedožlutě, s černými nebo hnědými skvrnami. Samec váží průměrně 115 kg, samice 105 kg. Tuleň obecný žije na pobřeží severní části Atlantského a Tichého oceánu. Nejblíže k nám se vyskytuje na pobřeží severního Německa, kde dosud žije v přírodních rezervacích. Mladší tuleni se často zatoulají i do velkých řek a plují proti proudu. Tak třeba ulovili tuleně v Labi, nedaleko našich hranic, 757 km od moře proti proudu. Nechybělo mnoho a Československo mohlo být obohaceno o nový druh savců, u nás dosud nežijících. Tuleň obecný zůstává věrný svému sídlišti a pohybuje se jen v okruhu 10 až 15 km. Nejraději odpočívá na písčitých nebo jílovitých pobřežích. Jako denní zvíře loví a pohybuje se jen za světla. Za potravu mu slouží zejména platýsi; loví však i různé korýše a měkkýše.
Doba páření tuleňů nastává v srpnu. Tehdy samci bojují mezi sebou o samice. Ale nikdy se vážněji neporaní. Spíš na sebe rozčileně štěkají. Svým poměrně slabým chrupem si ani ublížit nemohou.
Po jedenáctiměsíční březosti rodí samice jedno mládě. Narodí-li se jí dvě, jedno stejně zahyne. Tulení mládě na rozdíl od většiny savců nesleduje totiž matku, a proto samice musí sledovat mládě. Ze dvou mláďat, která se obvykle rozlézají každé jiným směrem, vybere si jen jedno, takže druhé pojde hladem. V rezervacích však chodí v době rození mláďat hlídači po tuleních sídlištích, opuštěná mláďata sbírají a uměle vyživují lahví.
Již v úvodu jsme si řekli, že mláďata ploutvonožců jsou poměrně velká. Dokazuje to i mládě tuleně obecného. Po porodu vážívá 10 až 15 kg a měří 80 až 95 cm. Tedy celou polovinu délky matky. Porozené mládě leží obyčejně ve zbytcích dlouhých bělavých chlupů, kterými bylo porostlé v matčině těle.
Hned po narození leze mládě do vody, plave, a dokonce se i potápí. Matka v prvních dnech nežere a jen kojí své mládě. Když je přestane kojit, opustí je a mládě se musí starat o sebe samo. Není to pro ně lehké, protože neví, jak kořist ulovit, ani jak ji ve vodě sežrat. Trvá to asi čtrnáct dní, než se to všechno naučí. Vždyť je to celé umění rybu chytit, spolknout ji pod vodou a nezhltnout při tom několik loků vody. Proto mladí tuleni vyplouvají s kořistí k hladině, a když sousto polykají, vystrčí hlavu nad vodu. Asi šest týdnů se živí jenom mořskými ráčky, než dosáhnou patřičné obratnosti.
Tuleň dospívá až ve třetím roce. Ze zoologických zahrad, kde se tuleňům daří dobře, víme, že se mohou dožít až jednadvaceti let.

Tuleň kroužkovaný (Phoca hispida) je o něco menší než tuleň obecný. Jeho olivově žlutý nebo hnědý šat je poset tmavými kroužky. Žije na pobřeží severní Evropy, Asie, Severní Ameriky, Arktidy, v jezeru Saima a Ladoga. Jeho mláďata se rodí s huňatým kožíškem, který jim vyrůstá v době zárodečného vývoje. Zůstává jim ještě dvacet dnů po narození. V asijských další druhy. Tuleň kaspický (Phoca caspica) žije v Kaspickém jezeře a tuleň bajkalský (Phoca sibirica) žije v Bajkalském jezeře.
Tuleň levhartí (Hydrurga lepto-nyx) je nejrychlejší ploutvonožec. Žije na antarktickém pobřeží, v Patagonii, na Falklandských ostrovech, na Novém Zélandu, v jižní Austrálii a v Tasmánii. Bývá až 3,60 m dlouhý.
Jméno dostal nejen podle skvrnitého zbarvení, ale hlavně pro svou dravost. Pronásleduje totiž menší druhy tuleňů, a hlavně tučňáky. Jakmile tučňáci spatří svého úhlavního nepřítele, ženou se rychle k břehu a vyskakují vysoko z vody jako ryby. Ale marně! Jako šipka letí za nimi štíhlé tělo a ve chvilce se zaseknou ostré tulení zuby do kořisti.


Tuleň webkamera online



Váš hlas: Žádná Průměr: 2.9 (18 votes)


Přidat komentář  | 14119x přečteno  | Linkuj.cz  | Facebook Facebook  | Google Google