Tygr
Tygr džunglový (Panthera tigris) je nyní největší žijící kočkovitou šelmou. Největší tygří rasou je tygr sibiřský, který váží až 320 kg a měří i s ocasem téměř čtyři metry. Od jednobarevného lva ho snadno poznáme podle pruhované srsti. Vnějším vzhledem se tedy od lva liší velmi nápadně. Kdybyste však viděli vedle sebe lví a tygří kostru, těžko byste je asi rozeznali. Rozlišovací znaky na kostře jsou totiž tak nepatrné, že je postřehne jen zkušený odborník.
Tygr se však od lva liší nejen svým zbarvením, ale i způsobem života a životním prostředím. Zadíváme-li se na tygra v zoologické zahradě, podivujeme se, jak je na svou celkovou mohutnost vlastně štíhlý. Jeho ze stran ploché tělo je přizpůsobeno pro život v lesích a pralesích. Pralesní zvířata se musí totiž doslova prodírat křovinami a mezi stromy, a proto zejména u šelem, které se plíží za kořistí, je takový tvar těla nutný.
Tygr na rozdíl od lva je typickou lesní a pralesní šelmou. Nasvědčuje tomu nejen stavba těla, ale i zbarvení. Jeho srst střídavě světle a tmavě pruhovaná se dokonale hodí do prostředí lesů a pralesů. Pozorovatelé se shodují v tom, že běží-li tygr lesem, je i na malou vzdálenost šedivý. Tedy zbarvení, které nám připadá křiklavé, je v tygrově přirozeném prostředí zcela nenápadné.
Tygr se od lva liší i tím, že nežije jen v oblasti tropické nebo aspoň v teplých krajinách. Nyní je tygr domovem v celé Indii, v Koreji, v Mandžusku, v Mongolsku, v Číně a na Sibiři. V Zakaspicku se rozšířil až k východnímu Kavkazu. Ve Střední Asii a v Indii vystupuje v létě vysoko do hor a pravidelně se objevuje až ve výškách kolem 3000 m n.m. Zejména středoasijští, mandžuští a čínští tygři lehce snášejí v zimě i mrazy přes —30 °C. Tygři z různých oblastí se od sebe dost liší. Těmto odchylkám říkáme odborně zeměpisné rasy.
K největší rase patří tygr mandžuský neboli sibiřský (Panthera tigris longipilis). Od jiných tygrů se liší tím, že má v zimě velmi dlouhou a hustou srst. Také jeho ocas, porostlý dlouhými chlupy, je mnohem huňatější. Jen jeho zbarvení není tak pestré a živé jako u ras tropických. V zimě bývá světlé, žlutooranžové, v létě poněkud červenější. Na celém Dálném východě, to jest v Mandžusku a v jihovýchodní Sibiři, žilo na počátku šedesátých let tohoto století asi sto tygrů. Jsou tam sice chráněni, ale jejich ochrana je málo účinná, takže jejich stavy se neustále povážlivě snižují.
Druhým velkým tygrem je jen o něco menší tygr bengálský (Panthera tigris tigris). Má kratší srst, ocas do špičky zúžený a má živější barvu. Jeho domovská zem je v Indii od Himalájí až po mys Kmuorin na jižním cípu Indie. K pevninským rasám počítáme také tygra čínského (Panthera tigris amoyensis) a tygra kaspického (Panthera tigris virgata). Kaspický tygr má srst delší a hustší a pruhy na bocích hnědočerné, nikoli černé.
Z nejmenších ras takzvaných tygrů ostrovních si všimneme alespoň tygra sumatránského (Panthera tigris su-matrae) z ostrova Sumatry (Andalasu). Je daleko menší, ale překrásně zbarvený. Jeho srst je sytě oranžově červená se silnými černými pruhy.
Posuzujeme-li tygra podle jeho životních i tělesných vlastností a schopností, můžeme o něm směle prohlásit, že je nejdokonalejší a také nejnebezpečnější šelmou. V přírodě nemá žádné nepřátele. Ohrožuje ho jedině člověk s dokonalými zbraněmi. Jedinou výjimku tvoří malá indická psovitá šelma kolsun. Je to asi padesát centimetrů vysoké a metr dlouhé zvíře, které loví ve smečkách. Domorodí obyvatelé tvrdí, že smečka kolsunů může tygra doslova uštvat a ulovit. Zdá se však, že tu jde spíš o nezkušené tygří mládě nebo o zvíře stářím už sešlé. Poměrně slabí kolsuni dokáží tygra zdolat tím, že při štvanici z něho strhávají kusy svaloviny, až nakonec ztrátou krve zeslabený tygr podlehne. Stává se to ovšem jen výjimečně.
Tygr není vysloveně nočním zvířetem. Zvláště v místech, kde není pronásledován, pohybuje se hlavně ve dne. Jeden tygr obývá rozsáhlou oblast a ujde za den desítky kilometrů.
Tygr miluje vodu. Rád se koupe a výborně plave. Tím je vysvětleno i to, že se tygr často objeví i na ostrovech, oddělených od pevniny širokým pruhem moře. Na stromy však tygr nikdy ne-šplhá. Proto se domorodci zachraňují před tygrem na strom. Stromy tygr vyhledává jen tehdy, když si na nich potřebuje obrousit drápy.