Želva
Suchozemské a vodní želvy tvoří oblíbenou skupinu plazů a jako domácí miláčci se chovají již celá staletí.
Lidé se mnoho let domnívali, že středozemní želvy je možno jednoduše nechat v létě volně žít na zahradě a že v severnějších, chladnějších oblastech se v zimě ukládají ke spánku. Ve skutečnosti ale tyto želvy v zimním období často onemocněly a uhynuly. Nicméně naše poznatky o těchto milých plazech a jejich potřebách se za poslední roky podstatně zlepšily, a pokud jim poskytneme příslušnou péči, dožívají se mnoha let.
Mláďata jsou k dostání spíše než dospělí jedinci. Dobře se jim povede ve vytápěném teráriu a nevadí, když je v letních měsících nebudeme moci umístit na zahradě.
Oba tyto druhy bývají býložravé, takže jim podáváme dostatečně různorodou rostlinnou potravu, např. květy a listy pampelišek, ptačince apod. Někdy žerou i rajčata. Velice snadno jim podáme rovněž směs vitaminů a minerálů, kterou poprášíme nakrájené kousky ovoce. Terárium by mělo být dobře osvětlené, abychom želvě zajistili dostatek vitaminu D3. To je důležité zejména u mladých zvířat, protože ta musí být schopna dobře vstřebávat vápník, jinak by ji mohla trpět různými anomáliemi krunýře či páteře. Rovněž musíme zajistit dostatek čisté pitné vody. Miska by měla mít vhodný tvar a velikost, aby do ní želva nespadla a neuvázla uvnitř.
Venku želvu umístíme buď do vhodného a bezpečného výběhu (přičemž máme na paměti, že želvy jsou někdy schopny i lezení do výšek), či přímo volně do zahrady, pokud má kolem pevné zdi. Rovněž jí musíme poskytnout útulný dřevěný úkryt, kam se může v případě potřeby uchýlit a kde se může schovat před žhavými slunečními paprsky či před deštěm. Vlhkost může někdy způsobit onemocnění dýchacího ústrojí, proto želvu za nepříznivých podmínek venku raději nenecháváme. Zejména mladé želvičky bývají na nepříznivé počasí velice citlivé.
Želva pardálí
(Geochelone pardalis)
U speciálních dodavatelů jsou někdy k dostání i tropické želvy. V mírném pásmu bude lepší, když takovou želvu umístíme do vytápěného terária, spíše než na zahradu. Ven ji dáme pouze tehdy, je-li počasí mimořádně teplé.
Želva leopardi má na krunýři často atraktivní žlutavé a hnědočerné skvrny, i když někteří jedinci bývají výrazněji zbarvení na horní části krunýře (tzv. štítu) než jiní. Tento druh se rovněž živí převážně rostlinnou potravou a může dorůst do značné velikosti. Samička dosahuje dospělosti, jakmile měří cca 38 cm. Období, než se z vajíček vylíhnou mláďata, bývá různě dlouhé a může trvat 3-9 měsíců.
Želva kloubnatá
(Kinixys belliana)
Tyto želvy žijí v Africe a vyskytují se spíše v pralesích než v travnatých oblastech, Proto se většinou živí ovocem. Tato želva má pohyblivé „záklopky", které v případě ohrožení užívá k uzavření krunýře za zadníma nohama. Tyto želvy potřebují k životu poměrně vlhké prostředí a mísu s vodou, do které se mohou ponořit.
Mívají velice různorodé zbarvení, někteří jedinci mají nenápadné, nevýrazné krunýře, zatímco krunýře jiných jsou pestře zbarvené.
Želva karolínská
(Terrapene carolina)
Tato želva pochází ze Spojených států, „Záklopky“ na přední i zadní straně krunýře jí umožňují, aby se zcela uzavřela možnému nebezpečí. Zbarvení krunýře se u různých jedinců velice liší. Tyto želvy nevyžadují náročnou péči, když se hmyzem živí mnohem častěji než pravé suchozemní želvy. Nejvhodnější je pro ně potrava, která je kombinací krmiva pro vodní želvy a zeleného krmení, rajčat a některých druhů ovoce (např. zralé ostružiny). Rovněž je důležité jim poskytnout misku s vodou, kde se mohou koupat. I zde je nutno zajistit, aby miska měla přiměřenou velikost a tvar, aby v ní želva neuvázla.
Tyto želvy raději žijí ve stinných koutech a přes zimu spí. K páření dochází brzy z jara, jakmile se želvy probudí ze zimního spánku. Období inkubace trvá až 3 měsíce.
Želva nádherná
(Chrysemys scripta elegans)
Tato želva se masově chová na farmách na jihovýchodě Spojených států i jinde ve světě a je nejběžnějším druhem sladkovodní želvy chované doma. Výrazné červené skvrny u očí slouží identifikačním účelům, vrchní krunýř (štít) je převážně zelený se světlejšími skvrnami, které stářím blednou.
Této želvě nepodáváme pouze syrové maso, vnitřnosti či ryby, protože (pokud bychom jí do potravy nepřidávali další důležité živiny) nevyhnutelně by se u ní objevily potíže plynoucí z nedostatečné výživy. Typickými příznaky bývají nateklé oči (vinou nedostatku vitaminu A) a měkký krunýř (známka minerální nerovnováhy nebo nedostatku vitaminu D3). Proto podáváme speciální tyčinky či granule obsahující všechny prvky, které zajišťují dobré zdraví tohoto živočicha.
Tato želva se rovněž pravidelně vynořuje z vody a sluní se na souši -proto musíme terárium příslušně vybavit, aby v tomto zvyku mohla pokračovat. Jak želva roste, bude potřebovat více prostoru. Samička zahrabává vajíčka na souši, Mláďata by se měla začít líhnout cca po 13 týdnech.
Želva mississippská
(Graptemys geographica)
Tato želva má podobné požadavky na péči, jako želva nádherná. Skvrny na krunýři mláďat bývají velmi výrazné a vzhledem se podobají vrstevnicím. Jak želvička poroste, skvrny budou postupně blednout.
Kožnatky
Většina želv jsou společenští tvorové, ale příslušníci rodu kožnatek tvoří výjimku a měli by být umístěni zvlášť.
Tito živočichové, jejichž krunýř se podobá kůži, se rádi zahrabávají do písku a svůj dlouhý krk užívají k tomu, aby odsud vynořili hlavu nad vodní hladinu. V teráriu budou vyžadovat relativně nízkou hladinu vody. Vodu je třeba často měnit, protože tyto želvy žijí převážně ve vodě a ve znečištěné vodě by se mohly nakazit plísní.
Facebook | 
Google